Finweblog - Matěj „Finwë“ Humpál

Kategorie „Turistika“

Moje outdoorová výzbroj

Wayfarer se mě v článku o výběru baterky ptal, jaké že mám outdoorové vybavení. Nuže:

Batoh

Při výběru toho, co na záda jsem váhal mezi dvěma modely: Gemma Expedition 60 a Treksport Patagonia 60. Šedesátilitrový batoh je akorát a oba kandidáti jdou „zvětšit“ zvednutím víka. Výběr vyřešili rodiče tím, že mi věnovali Patagonii :) Ta u mně vyhrává z těchto důvodů:

• Oproti Gemmě má kvalitnější záda.
• Kapsu na víku má na straně zad – to mi u Gemmy (která má kapsu ze strany „břicha“) vadilo hodně, protože když člověk shodí batoh na zem (logicky zády vzhůru) a sedne si na něj, do kapsy ve víku se nedostane. Zároveň je kapsa méně náchylná k útokům nenechavců.

Pokračování článku…

Vybíráme baterku - svítilnu

Do kategorie Turistika dlouho nic nepřibylo a tenhle článek mám delší dobu v hlavě, takže zamyšlení nad tím, jak vybírat, když si chceme pořídit ideální svítilnu, vulgárně zvanou baterka.

V zásadě základním rozhodnutím je, jestli vybírat čelovku, neboli baterku, kterou upevníte na hlavu, nebo baterku do ruky. Abych řekl pravdu, nepoznal jsem moc baterek do ruky, které by stály za to. Jediné, které můžu doporučit, jsou baterky GP Discovery. Skvělý dosvit, celkem slušná výdrž baterek. Ale jsou velké, těžké a jejich stavba není příliš pevná. Zaměřme se tedy na svítilny hlavové, též nazývané čelovky.

Vyjasněme si priority

Celý náš výběr se bude točit kolem dvou hlavních parametrů: Výdrž baterií a dosvit. Tyto dva parametry jsou, podle mých pozorování, nekombinovatelné a buď budeme preferovat jeden, nebo druhý. Kompromisy pouze omezené a za příplatek.

Chcete ušetřit? Zapomeňte na kvalitu. Dlouhou dobu jsme do Kletru kupovali jako odměny čelovky PETZL Zoom na ploché baterie – klasická žárovka, baterie na temeni hlavy. Nic levného, ale šťastlivci, kteří tenkrát zoom dostali, ho mají dodnes (6–8 let). Tahle baterka, která se dnes už patrně neprodává, má střední dosvit a v mrazu vydrží solidně svítit jeden večer/noc. Zato konstrukce je velmi pevná a nemusíte se bát ani deště, ani stropu jeskyně, kde si budete svítit na cestu.

Pokud byste dnes chtěli čelovku s dlouhým dosvitem, kupte si nějakou halogenovou. Výdrž na baterie minimální, ale šajn jako kráva.

Na běžné používání doma i venku, prakticky kdekoliv, mi ale nejlíp vychází relativní novinka – LED čeovky. Opět platí pravidlo – neinvestujete, nemáte kvalitu. Baterky s cenou okolo 200–300 vydržely tak měsíc, dva. Zato model, který můžu doporučit, je PETZL (náhoda, že?) Tikka plus. Tři kusy AAA baterií (mini tužkové) jsou schopeny pohánět jí velmi dlouho. Nebudete s ní sice schopní simulovat světlo policejního vrtulníku, ale na posvícení na cestu, na vaření, stavění stanu, ale i večer na deník/knížku naprosto postačí – a jako bonus – vydrží svítit velmi, velmi dlouho, jedny baterie v té mé mi vydrží zhruba dva měsíce, nebo i déle. Záleží na hustotě používání (a také na intenzitě svícení, která se u modelu Tikka plus dá nastavit ve třech různých úrovních, plus blikání jako bonus).

A když chcete kompromis dosvitu a výdrže? Prodávají se čelovky, kde můžete přepínat mezi halogenem a LED diodami, tzv. modely DUO.
A další tip – nemusíte se omezovat na běžné baterky. Držel jsem v ruce cyklosvítilnu Author X-Ray, která, ač na LED diody, strčila svítivostí ostatní (i halogenové) svítilny do kapsy. A výdrž na baterie taky nebyla špatná.

Pokud chcete kvalitní baterku, neváhejte a nebojte se incestovat investovat do kvalitní čelovky.

Tajemnost zvaná RÉBL

O Réblu většina lidí mimo Kletr asi stěží slyšela. Převzali jsme jej odkudsi z Ruska (minimálně dokumenty o něm získal oddíl v Rusku), a i když má mít větší škálu použití, než jak jej používáme my, je nám velmi užitečným pomocníkem.

Název rébl je zkráceninou slov REscue BLanket. V překladu tedy „záchranná deka“. Ve skutečnosti se jedná o kus igelitu o velikosti cca 3 × 4 metry. Může mít i tvar pytle (který je pro některá použití nezbytný), ale ten se zase na jiná nehodí. Pro některé „nepytlové“ varianty lze nahradit igelit autoplachtou, která se dá koupit v jakémkoliv obchodě s zahrádkářský­mi/autopotřeba­mi.

Varianta „plachta“

Primární použití réblové plachty je stavba přístřešku. Konstrukce je jednoduchá – na dostatečně rovné místo mezi dva stromy se napne provázek, přes ten se kratší stranou přehodí rébl a v rozích se přikolíkuje k zemi. Výška provázku je záležitostí experimentu – výš = méně místa do šířky, více do výšky a vice versa. Strany réblu můžeme zatížit kládami, aby z nich neskapávala voda dovnitř přístřešku a neprofukovalo.

Někteří by mohli namítat, že celta zastane podobnou práci – ano, zastane, ale:

• je těžší a složená zabírá více místa,
• pro víc lidí je malá,
• lze jí obtížně rozšiřovat,
• náročnější na údržbu,
• látková – jednou přeci jen vodu propustí.

Pokračování článku…

Co vydrží mapa?

Při putování kdekoli v terénu, který neznáme (a tudíž chodíme hlavně s mapou), nás může překvapit nepřízeň počasí. V té chvíli je pozdě vzpomenout si, že jsme i naši mapu měli na takovou situaci připravit.

Mapa, jako taková, je velmi choulostivý kus papíru. Stačí jí třikrát, čtyřikrát denně rozložit a za týden se začne ze skladů vytrácet barva a poté se začne i trhat. Tomu však lze zabránit.

Původně (v roce 1995, když jsem do Kletru nastupoval) se používalo obalení do igelitu – jedna vrstva z jedné strany, druhá z druhé, kraje sešít nebo slepit. Toto řešení sice chrání proti vodě, ale jeho odolnost není vysoká – trhá se. Navíc mapu nechrání před poškozením ze stálého překládání. Vzpomínám si, jak jsme v Hradci Králové sháněli igelit na mapu a paní v papírnictví nám nabídla krásný, pevný, ale bohužel černý :-)

Později jsme doma přešli na možnost lepší, která se v Kletru používá dodnes. Je jí oblepení mapy průhlednou lepicí páskou. Čím je páska širší, tím lépe výsledný produkt vypadá (a menší dobu trvá i samotné oblepení mapy). Je ale třeba dávat pozor, aby nevznikala neolepená místa, a také aby se izolepa nechytla tam, kde nemá – při odlepování s sebou může utrhnout i kus mapy (je ale pravda, že novější mapy KČT – 1:50 000, které používáme – a nemůžeme si je vynachválit – jsou vyrobeny z lesklého papíru a páska z nich odlepit jde celkem dobře).

Mapa oblepená izolepou se pak stává takřka nezničitelnou, ale zároveň roste možnost jejího využití – nouzová ochrana před deštěm, ubrus (otřít a je to), dá se na ní dokonce i klouzat (pozor, na vlastní nebezpečí :)) Jednu takovou mapu jsem podrobil (neschválně) testu á la Horst Fuchs, kdy jsem ji (obalenou v rybičkové pomazánce) nechal ležet tři týdny pod sněhem (původní plán byl ji druhý den ze sněhu vyndat a zmrzlou pomazánku obouchat). Mapu jsem po třech týdnech vyndal a stále se dá používat (nutno ale přiznat, že lepící páska zkřehla a lehce zhnědla a to mapě na čitelnosti nepřidalo).

Zkrátka, olepení izolepou můžu vřele doporučit. Pokud neoblepujete ohromnou mapovou plachtu, je to to nejlepší, co se mapě dá udělat.

Nová kategorie Turistika bude přinášet postřehy a zkušenosti z oboru, které jsem za bezmála jedenáct let v Kletru stihl nasbírat.