22. 7. 2006, 6.07
To se jednou člověk náhodou naskytne u nehody.
Nic příjemného. Ovíněn se sunu (spolu se slečnou) směrem domů, míjíme neméně napitou partu sedící na chodníku, pokračujeme dál, a když jsme asi na padesát metrů od té party, projede okolo taxík a srazí jednu z dívek. Ano, to by se dalo pochopit, podnapilá vlítne pod kola… Co ale omluvitelné nebylo, bylo to, že taxikář, profesionální řidič z místa činu ujel. Za tmavou škodovkou (IMHO) se jen zaprášilo. Volám 155, krátký rozhovor, pokládám, běžím ke zraněné, záchranka i policie tu jsou do dvou minut. Kamarádi slečny jsou v bojovné náladě a nevypadají přátelsky. Odcházíme. Vím, že o dámu je postaráno, ale stejně se to zarývá pod kůži. Příkladná bezohlednost, po které jsem poprvé volal oprávněně 155…
Výkřik do tmy
Komentáře
ryba
24. 7. 2006, 12.14
Tys někdy volal 155 neoprávněně??
BoB
24. 7. 2006, 14.18
Buď rád, že jsi musel 155 volat poprvé až teď.
Finwe
25. 7. 2006, 14.52
#1 – ryba První, druhá třída, klukovská hra, snad to znáš… A pak taky tuhle, když mi na ulici dali přes držku, zlomili mi nos, krev crčela a já nevěděl, co dělat.
#2 – BoB Říkám snad, že nejsem? ;)
Shaman
27. 7. 2006, 0.51
Tak tohle je ten pravý důvod, proč nosím neustále v batůžku lékárničku, kamkoliv jdu. Ačkoliv se mi kvůli tomu většina lidí směje a považují mě za paranoika… Třeba pět let ji člověk nepoužije, ale pak přijde pět minut, kdy se mu zatraceně hodí.
BoB
27. 7. 2006, 16.56
#4 – Shaman Nic si z toho nedělej, že jsi paranoik – nejsi v tom sám! Lékarničku nosím v batohu už taky pěkných pár let a to nejen, když nekam vyrážím s Ginkgem…
Vložit komentář
K tomuto příspěvku není povoleno přidávat komentáře.