Chinaski '07 - přeci jen to chlapi ještě nezapomněli

2. 10. 2007, 22.40

Po nějaké době vydaly Chinaski další studiové album. Chtěl jsem původně říct, že po pěti letech, ale pak jsem si z diskografie připomněl, že tu byl vlastně ještě Musicbar. Nevím přesně, proč, ale šel tak nějak mimo mě, stejně jako další tituly, převážně výběrového a videoformátu. Nové album '07 se kvalitou ale celkem úspěšně zařazuje mezi starší desky (Někam mezi Nanana a Originál).

Na „nula sedmičce“ mě jako první oslovilo hudební podání. Myslím, že lépe udělat mastering, nástrojové obsazení a „hudební nastudování“ asi ani nešlo. Všechno k sobě sedí, nikde není zbytečný sampl navíc, velmi vysoko se vytahla dechová sekce, fascinuje mě kontrabas v Sonetu 147 – Chinaski holt prostě vědí, co si s různými nástroji můžou dovolit a jak je použít (narozdíl od jiných osmičlených rádobymultinás­trojových kapel).

Stylově je to různorodé. Něco připomíná staré Chinaski ještě z dob Rajchrta; z dob, kdy vokály nevypadaly tak, že sólo zpíval Malátný a podpůrné zpěvy Malátný (od tohohle trendu se mi zdá deska naštěstí odbočuje pryč). Něco je podobné „novějším Chinaskám“, něco (konkrétně Basama fousama) mi stylem připomnělo Dana Landu, začátek Zadarmo zase Kabáty :-)

Jestli deska někde tratí, tak to jsou na prvním místě určitě texty: v několik písničkách se na konci donekonečna opakuje jedna linka textu, slabé rýmy, mizerné poselství. Basama fousama snad vznikalo jako reakce na nedávnou propagandistickou Dobrý den prapore hvězd a pruhů… Textově mě zaujala asi jen Baletka, Zadarmo a Sonet 147 (ale tam musíme opět opěvovat anglického Klasika, jen by mě zajímalo, čí je ten překlad, ten je velmi, velmi povedený).
Druhý negativní element jsou zpěvové linky. Poskakovat v polorapu po sekundách nahoru a dolů je možná rytmické a nenamáhavé, ale nic mi to nedává. Obzvlášť v kombinaci s těmi texty… A písničky, kde nezpívá Michal Malátný jsou… zvláštní. Divné. Pro příště se řídit heslem sice Malátný, ale živ a zdráv.

Celkově ale povedená deska. Rozhodně povedenější, než Musicbar, na který jsem už (snad radši) zapomněl. Možná snad i povedenější, než Originál, uvidíme, jak se oposlouchá, naposlouhá a přeposlouchá.

Někteří kritici křičí, aby se Chinaski (a vůbec česká „top“ tvorba) posunula někam jinam, dál, výš. Mně nevadí, že jsou stále „stejní“. Poslouchá se to dobře? víc, než dobře. A navíc – kdyby se posunuli jinam, myslím, že by to nebyly Chinaski. Chinaski, které jsem měl rád a které s příchodem nové desky zase mít rád začínám.

Musique