8. 6. 2004, 9.49
Dostal se mi pod ruku (a do beden) koncert Paula McCartneyho z New Yorku – obdoba toho nedělního pražského – a musím říct, že se mu to, broukovi, zatraceně povedlo. Nejen že bubeník Paulovy skupiny je řízek, kterého jsem neviděl (samozřejmě v dobrém slova smyslu), ale aranže jsou fajn, výběr písní super atd…
Ale – připadám si teď trochu jako Franta Černý v roku ďábla. Začínám se těch písní z Paulova koncertu pomalu ale jistě bát. Michelle ještě jde, s Lady Madonnou je to horší a Hello Goodbye už nemůžu bez pořádnýho mrazu na zádech ani slyšet…
Musique
Komentáře
veru
1. 7. 2004, 20.08
Hey,ted se tu nak tak protloukam timhle fsim a narazila jsem na tenhle clanek a tak premejslim nad tim,proc jsi tohle pojmenoval „desiva hudba“???Jinak musim rict,ze ten koncert v Praze byl o neco lepcejsi nez to CD:)))
Finwe
31. 7. 2004, 8.16
Veru, kdyby sis ten článek přečetla pořádně, tak si všimneš, že se tam o něčem jako o mrazení v zádech… Prostě jě to tak dokonalý, až mě to děsí ;-)
Vložit komentář
K tomuto příspěvku není povoleno přidávat komentáře.