Dobře (za)placená procházka

24. 5. 2009, 23.36

Když do Národního, tak na něco, co má tendenci stát za to. Obsahuje spoilery. Zkráceně – zajděte si tam taky.

Dobře placenou procházku, klasické to dílo Suchého a Šlitra, ND uvádí od dubna 2007. Režie zůstala od filmového zpracování z roku 1966 ve stejných rukou – postaral se o ni Miloš Forman spolu se synem Petrem; Matěj Forman má pak na svědomí scénu.

Jít do Semaforu jsem měl v plánu už dlouho, ale pak jsem objevil toto video:

zjistil data představení a dnes se vydal na to, které se mu obsazením nejvíc podobalo.

Národní divadlo je uvnitř mnohem menší, než vypadá na všech zázamech včetně toho výše. Představení začalo obligátním upozorněním o vypnutí mobilů, které bylo celkem neobligátné podané Ngé, (more), je asi zhruba vosum hodín, tak si vypněte mobíly a netočteto, dyk. Budéme začínát. Děj Procházky jsem neznal, jen těch pár největších hitů, takže objevování charakterů postav byl dost zážitek – všichni až na listonoše se nakonec projevili jako penězchtivý mrchy, a kdyby listonoš dostal chvíli navíc, tak by si taky nechal říct…

Scéna je ve skutečnosti (a většinu představení) méně pompézní, než ve scéně z videa, ale rozhodně tak přizpůsobivá, aby vždy dokázala překvapit – třeba celkem věrným pocitem Uliho kocoviny po rozvodu, kde se šrafované pozadí zadních opon hýbe proti sobě, houpe se i nábytek, skříň a gauč a pocit kocoviny z toho všeho dostává celé publikum.

To ovšem neznamená, že celek není příliš pompézní – určitě by se dal zinscenovat podstatně střídměji, ale v Národním sedí. V nejobsazenějších scénách je na jevišti určitě přes 50 lidí, včetně Kuhnova dětského sboru převlečeného za malé andílky nebo dámského sboru, který navíc překvapí tím, že se v první skladbě zvedne z různých míst publika (ve chvíli, kdy advokát zpívá, že by chtěl ve fraku dirigovat sbor rozvedených žen) a dere se na scénu (jedna zpěvačka seděla přímo vedle mě a překvapení to rozhodně bylo).

Herecké a pěvecké výkony jsou skvělé. Hlavně teta z Liverpoolu Tereza Hálová, ale i ostatní přecházejí mezi „teď budu milý, jde mi o milion“ a „teď intrikuju, tak budu vypadat jako správná svině“ naprosto hladce a ještě do toho zvládají zpívat. I typově bylo dnešní obsazení trochu lepší, než to z videa – advokát Lukáš Kumpricht nevypadá jako akvokát tak dobrosrdečně jako fousatý Petr Píša a Petr Stach jako Uli taky seděl víc, rozhodně už jen tím, že vypadá starší a víc „ostřílený životem“. „Návrat“ Jiřího Suchého do role listonoše je zajímavá třešnička na dortu – a při tom, co na jevišti vyvádí člověk žasne – stejně by se na listonoše ale hodil spíš někdo mladší. Moc rád, ač to už nejde, bych si rád uměl představit jako advokáta suchého a prkenného Jiřího Šlitra. Naproti tomu jemná Jitka Molavcová, která alternuje tetu z Liverpoolu, mi na mysl do role nejde.

Co musím vytknout a co mě zrovna v Národním divadle dost zklamalo je zvuk a stav techniky. Zpěv a hudba (od jinak perfektně šlapajícího a znějícího orchestru) se často tloukly, některá sóla byla příliš přepálená, některá nebyla slyšet, často se stalo, že na první slova sóla nebyl daný port vytažen ven… A co nejhůř, mikroport Jiřího Suchého fungoval tak mizerně, že někdo v zákulisí musel dvakrát(!) duchapřítomně poslat na pódium handku, abychom si ta sóla mohli vůbec užít.

A konec, konec hry je taky trochu slabší. Je pravda, že po celou dobu se představení ani chvíli nevleklo a to při hodině a půl hraní (bez přestávky, jen s krátkou sborovou předscénou) znamená, že konec přijde rychleji, než by člověk čekal – ale buď jsem to poselství nepochopil, nebo je tak nějak ošizené. Kdyby se neozvala stejná „cikánka“ jako na začátku s tím, že „je konéc, huž nic nebůde“, možná bychom s potleskem ještě nějakou dobu čekali – jestli se ještě něco nebude dít.

Rozhodně bych ale Dobře placenou procházku doporučil, je plná jemného humoru, a ač jsem se z videa trochu bál, že pompy bude až příliš, kupodivu se dá udělat i tak, že všechno má svoje místo a důvod a nic není navíc. Tedy pokud budete počítat s tím, že ta spousta lidí se musí taky dobře platit a slušné vsupenky vyšplhají třeba třeba až na tisíc korun.

Lehké metafyzično, Musique, Z Prahy