Feels Like Spring

7. 5. 2011, 0.40

Nejdřív jsem vůbec nečekal, že bych o tomhle albu mohl psát, ale prostě mi to nedá.

James Morrison je (neplést s povrchnějším jmenovcem) australský multiinstrumen­talista a zároveň jeden z nejlepších světových trumpetistů vůbec. Jeho koncert mám zarytý v paměti jako jeden ze dvou (vedle Vocal Line v dánském Århusu) nejúžasnějších hudebních zážitků vůbec.

The Idea of North jsou australskou vokální čtveřicí, s jejichž repertoárem jsme se potkali i v Akcentu – konkrétně zpíváme jejich úpravu Stingova Fragile. Jsou zvukově trochu uječení, ale kvalitu jim rozhodně nelze upřít.

A právě tato dvě hudební „tělesa“ se nedávno potkala na albu „Feels like Spring“. Jak se dá čekat, jde o album plné jazzových melodií, leckdy standardních, provedených od skromných aranží „kvartet a křídlovka“ přes „kvartet a kvartet“ (bicí, kontrabas, kytara a piano) až po aranže s kompletním bigbandem.

I když se zvuku Idea of North dá leccos vytknout, spojení s Jamesem Morrisonem většinu z těchto výtek hravě odstraňuje. Fantastické aranže leckdy už ohraných písní (Over The Rainbow), úžasně rytmizované původně pomalejší kusy (It Might As Well Be Spring) nebo nádherné kantilény vokálního kvartetu podkreslené jemnou, vkusnou křídlovkou (The Nearness of You). Nadšení navíc přišlo až na několikátý poslech, a to u mě bývá ozev nadprůměrnosti :)

Jediná skladba, která mě do teď trochu vytáčí, je Belleclaire Blues, kterou znám z Morrisonova alba Snappy Doo a která je čtyřnásobným scatem Nápadu ze severu tak hrozně uječená a neoriginální, že mě tahá za uši a většinou ji nedoposlouchám. Když zrovna nepíšu článek a nemůžu odběhnout k sestavě přepnout na další :)

Album je k dostání na iTunes (fůůůj) nebo poštou z Austrálie (hrozně dlouhé čekání) – tam ovšem víc než dvakrát dráž. I tak ale vřele doporučuji.

P.S.: Ablum získalo cenu ARIA za nejlepší jazzové album roku.

Musique