Jaromír Nohavica - Doma

23. 10. 2006, 11.46

Před několika týdny jsem se stal hrdým majitelem nového CD+DVD Jarka Nohavici – Doma. Záměr napsat o něm článek vznikl ještě před tím, než jsem jej obdržel poštou, leč když jsem si jej poslechl a shlédl, začalo se zdát, že na pořádný článek budou muset názory ještě trochu dozrát. Dnes jsem usoudil, že hrozny názorů již zralejší nebudou – tudíž – zde je.

Když otevíráte obal

Jarek Nohavica se u svých posledních dvou alb uchýlil k papírovým obalům – nakolik byla předposlední deska grafickým skvostem (jak fotografiemi Tona Stana, tak typografickou prací Aleše Najbrta), poslední album obalem pokulhává – obyčejné naoranžovělé/na­fialovělé fotografie doplněné jednoduchým typografickým zpracováním za použití bezpatkového fontu v bílé barvě, která dělá obal ještě obyčejnějším. Přesto, že je obal papírový, média jsou uložena v plastových lůžkách, a tak není až takové nebezpečí, že se poškrábou. Součástí obalu je i dvacetistránkový booklet na křídovém papíře, kde, světe div se, nenajdete texty ani detaily o albu, ale pouze fotografie z koncertu (nutno podotknout nepříliš povedené – přesvětlené již od fotografa/s příliš zvednutým jasem/s příliš viditelným rastrem tisku…), co stránka to jedna píseň. Otevřel jsem ho celkem dvakrát, z toho jednou, když jsem počítal stránky a víckrát tu potřebu asi nepocítím…

Kapitola sama pro sebe jsou média – dva stříbrné kotouče, CD s oranžovým, DVD s modrým okrajem, označení typu disku (CD/DVD), text „Jarek Nohavica – Doma“, okolo placky text plný tajemných © a obrázek stylizované komety tak typické pro Jarkovy koncerty v Ostravě a „Pod širým nebem“. Nic moc na co koukat, ale co vzhled médií hyzdí nejvíce a co opravdu nechápu a nemůžu překousnout, je skoro dvoucentimetrové logo K&K Pneu na obou plackách, doplněné textíkem „generální partner“. Nějak mi líto, že Jarek Nohavica nezabránil proniknutí takové reklamy až na disky – myslím, že deska by se koncertem a výtěžkem z prodeje bohatě zaplatila sama a ještě by královský obnos zbyl.

Tudíž – Práce odvedená na obalu desky a médiích je sice čistá, ale velká řada drobností nedotažené do konce dojem kazí. Hodně.

CD

CD Doma je slabší částí balení. 24 písní, z toho (pouze) čtyři nové, zvuk je čistý, hutný, ale zvukař mohl ubrat basů – těch je na disku mnoho a poslech trochu kazí.

Možná jsem „recenzi“ CD odbyl, ale nepřijde mi, že by na něm bylo o mnoho víc k hodnocení – 19 Nohavicových klasik, zaznamenaných na živém koncertě, které si ale s sebou na disk mnoho atmosféry koncertu nepřinesly.

DVD

Menu

Menu DVD je jednoduché, stejně jako obal dvojdesky. Obrázek z obalu, stejný nápis, výběr zvuku (Dolby 2.0, Dolby 5.1, Dolby 5.1 s komentářem, DTS), výběr kapitol, dva krátké nekomentované „dokumenty“ o koncertu. Struktuře lze vytknout, že zvuk se vybírá před vstupem do hlavního menu a z hlavního menu se již nejde k výběru zvukové stopy vrátit (to je ale opravdu drobnost, vždyť zvukovou stopu lze měnit dálkovým ovládáním nebo v menu softwarového přehrávače). Texty menu jsou dostatečně velké a kontrastní jak na monitoru, tak v televizi.

Kvalita záznamu

První, co mě na DVD zajímalo, byla kapacita média, lépe řečeno obsazený prostor disku. Celý obsah DVD má 6,1GB, a ve chvíli, kdy jsem to zjistil, mi bylo jasné, že obraz příliš kvalitní nebude, vzhledem k počtu a typu zvukových stop. Měl jsem pravdu, na televizi skoro nerozeznatelná, ale na monitoru jasně viditelná komprese obrazu uškodila. Není mi jasné, proč při authoringu buď nesmrskli obraz tak, aby stačilo 4,5GB médium, nebo proč nezvolili menší MPEG kompresi – to by zase, troufnu si říct dramaticky, zvedlo kvalitu obrazu. Nejvýraznější a asi jedinou chybou, které jsem si všiml, jsou přepaly, které vznikají z odrazů světel na Jarkově vlasech a tváři.

Bohužel nemám k dispozici ani repro, ani zvukovou kartu, abych mohl plně ověřit kvalitu šestikanálového zvuku, ale dvoukanálový zvuk se zdá čistý, a dokonce bez přehnaných basů, čímž trpí CD. Taky mě mate, proč je mluvený komentář umístěn v další šestikanálové stopě – umístěním do dvou kanálů by se na disku dalo ušetřit nějaké to místo a tak dále…

Bonusy

Jako bonusy na DVD najdeme výše zmiňovaný komentář Jarka Nohavici, který komentuje průběh celého koncertu. Za něj musím Jarkovi mnohokrát poděkovat – je totiž nahraný z voleje, bez přípravy, a je nádherně upřímný, plný zážitků a úsměvných momentů, a to jak z koncertu, tak z minulosti, chvil, kdy Jarek skládal své písně. A jakkoliv mi přijde celý koncert ze záznamu vlažný, místy až neupřímný, komentář mu vrací hloubku a konečně taky nechává diváka/posluchače nahlédnout do pocitů a myšlenek zpěváka – a to je vskutku unikátní zážitek.

Dalšími bonusy jsou také již zmíněné dva krátké filmy jistého Milana a Dalibora (na obalu ani discích jsem nenašel, co jsou zač) a ty shrnují obrazem přípravy na koncert a jeho začátek – podkladem je Jarkova hudba a nutno podotknout, že oba dokumenty mě nijak nenadchly.

Koncert

Pořád nevím, nakolik je Jarek Nohavica pokrytec. Ačkoliv doufám, že není, nějak mi celý ten tyjátr s koncertem v Ostravě neštymuje s tím, co nám, divákům v aule FF UK říkal v lednu – že pro něj velké sály nejsou a že má radši, když na diváky „vidí“.

V hale Karolině se sešlo na dvou koncertech dohromady 10000 lidí, scéna (ano, kulisy!) perfektně doplňuje oprýskané sloupy staré haly, na Jarka Nohavicu během celého koncertu svítí inteligentní světla (to jsou takové ty, co se naprogramují a pak mění barvy, hýbou se…) Taková práce se světlem je do Jarkovy tvorby dost nezvyklá, ale celkem se hodí a rozhodně jí nechybí nápady. Ocenil bych přesto větší propojení světla s rytmem hudby.

A co se týká samotného výkonu Jarka Nohavici, musím říct, že rozhodně neupadá – sem tam sice vypadne sloka, prst drnkne na špatnou strunu, ale o to přeci nejde, ne? Důležité je, že umí rozhábat diváky a když se mu na nich něco nelíbí, tak jim to i říct (kdo viděl, ví).

Celkově

Nebýt komentáře Jarka Nohavici, asi bych peněz za dvojalbum trochu litoval. Dlouhá řada drobných chyb trochu kazí radost z poslechu a pokoukání. Navíc – nálada na koncertě se (na rozdíl o jiných umělců) nepřenáší tak snadno, a tak dám raději příště opět přednost živému koncertu, ať už se na něj budou lístky shánět sebeobtížněji. Dvojalbum „Doma“ bych každopádně doporučil „sběratelům“, skalním fanouškům a těm, kteří si z pár přesvícených fotek, přepalů ve videu nebo nekvalitního obrazu nebudou dělat tolik, co já :)

Poznámka: v článku občas mluvím o panu Nohavicovi (sic!) jako o „Jarkovi“ – doufám, že to nikoho nepobouří, křestní jméno používám čistě ze stylistických důvodů – Nejsem z Blesku, abych psal „Nohavica“, a „Jarek Nohavica“ je přeci jen krapet zdlouhavé :)

Musique