Já bych o slabosti nemluvil. Prostě není v lidských silách rozumět všemu, a tak člověk hledá nějakou dostatečně silnou autoritu „od fochu“, aby jí důvěřoval a ztotožnil se s jejími názory.

Příklad: Většina lidí nerozumí politice, politologii, diplomacii, ekonomice, atd., aby byla schopna pochopit, co bude pro ČR znamenat Evropská ústava. A když Václav Klaus, který je pro spoustu lidí autoritou, řekne, že „Ústava ne ne ne, je to fuj, fuj“, no tak se nemůžeš divit, že rázem poklesne její podpora mezi veřejností.

Uznávám, že by se dalo diskutovat o tom, jakou úroveň mají autority, které si lidé vybírají (copa je nejčtenější deník, nejsledovanější televize ČR?). A stejně tak je jednodušší prostě vypnout a někoho alespoň zdánlivě fundovaného následovat.

Ale rozhodně bych nemluvil o slabosti, je to imho zcela normální a logické chování.

A co na tom, že je to normální chování vylučuje, aby to byla i slabost? Dokud kvůli tomu bude člověk neschopný posoudit situaci a vytvořit si skutečně vlastní názor, tak to slabost bude.

No to bych právě neřek. Určitě znáš spoustu lidí, kteří vědí kulový, ale tváří se jako odborníci. A já se ptám: „Je lepší takový člověk se svým názorem nebo člověk, který když něčemu nerozumí, tak se spolehne na názor jím respektované autority?“

V hudebním průmyslu a v umění obecně bych se na fundovaný názor vůbec nespolíhal. Tam by si měl každý vytvořit obraz vlastní. A jinde? rozhodně jde o to, jestli slepě převezmu něčí názor, nebo se nad tím, co tvrdí alespoň zamyslim (a to právě leckomu nejde) a přeberu si to sám… Slabostí to nazývám proto, že ať už slepě převezmu jakýkoli názor od kohokoli, vždy je tu nebezpečí, že ten názor má chyby a mohl bych kvůli němu mít (i sebemenší) problémy…

V tom souhlasím, cizí názor ano, ale prověřit selským rozumem. Na druhou stranu to asi moc lidí nedělá, stačí se podívat na mainstream kteréhokoli oboru…

A k oné písni, Matěji, co bys čekal? Úvodní písnička televizního seriálu těžko může mít velké ambice. Teď myslím kvalitativně, marketing dokáže svoje. Docela slušná mi přišla Pojišťovna štěstí, zbytek je taková ta „supermarketová hudba“.

Ano, čekal bych, že úvodní píseň k seriálu nrbude valné úrovně. Ale covšichni blbnou… hitparády, zpívá to balogová, to je ta co vypadla ze superstar jen proto, že není úplně bílá, a to z nich zpívá nejlíp… tak to bude určitě bomba… By mě zajímalo, kolik lidí si tohle , nebo něco hodně podobného řekne. A to mi na tom právě vadí…

Jojo, tohleto je z******ě zapeklitá spirála. Už to nesouvisí vůbec s nějakými – byť diskutabilními – hudebními kvalitami. A o mainstreamu to platí dvojnásob, to je průmysl se vším všudy, marketingově zvládnutej tak dobře, že poslušní příslušníci guildu Blesk/Nova/Superspy nemají šanci tomu uniknout:)) Je to spíš na nějakou velkou sociologickou studii, diskutovat nad hudebními kvalitami je v tomhle okruhu hudby IMHO neproduktivní. A co se týče toho posledního citátu: „Musíte se nabušit informacemi co nejvíc, potom nebude tak jednoduché vás přechytračit.“ – tak ten taky bohužel není žádnou zárukou imunity. Jak jsi to na konci doširoka zobecnil, tak bych rád dodal, že právě ti lidé kteří stojí za těma písničkama v hitparádách / za reklamou atdatd. jsou informacemi nabušený taky co nejvíc , ale používají to úplně naopak – aby přechytračili ostatní a nakrmili své hladové krky + krky zaměstnavatele.

Tak jako tak, je to hezký téma na plodnej, mezioborovej a dlouhotrvající seminář … :)

Ad vaše diskuse o slabosti:

Možná bych to nenazval slabostí jako spíš pohodlností. Udělat si na něco vlastní názor znamená, že musím projevit nějakou iniciativu a cosi udělat/přečís­t/poslechnout, abych to následně porovnal s mým dosavadním pohledem, hodnotovým žebříčkem nebo světonázorem, chcete-li. Musím tedy obětovat něco času, vyhodnotit informace a přemýšlet.

Jenže cesta nejmenšího odporu vede na opačnou stranu: Názor vytvoří kritik/novinář/bůh­víkdo, který se může i nemusí zašťiťovat svoji fundovaností, a to které médium jej potom naservíruje na zlatym podnose přímo do hlavičky čtenáře, sledovače TV nebo posluchače rádia. Problém je, že většina z výše uvedené skupiny lidí má tohle jako „nativní“ přístup, a dokonce si myslím, že se oni sami domnívají, že si vlastní názor tvoří nezávisle a objektivně.

Kdybych četl jenom Blesk a sledoval zprávy na Nově, tak by byl můj svět báječně jednoduchej a černobílej, se zvířátkama … :)))

jé, filosofická diskuze… to je super! ono to vážně tak jednoduché není – všechno je jenom otázkou míry ⇒ třeba kdyby si všichni lidé dělali stejně silné názory se stejnou tolerancí vůči ostatním, neexistoval by mainstream… tudíž by neexistoval ani underground, a hudba by přestala fungovat jako oblast osobní identifikace člověka. Navíc byla-li by ona tolerance příliš malá, lidé by nemohli jít na žádnej koncert, protože žádní dva by nesnesli tu samou skupinu nebo interpreta… a kdyby moc veliká, lidé by nemohli mít svoji hudbu skutečně pro sebe, protože by všem ostatním říkali: „Máš pravdu, to, co posloucháš je super…“ až by nakonec zapomněli, co je super pro ně.
Větu: „Musíte se nabušit informacemi co nejvíc, potom nebude tak jednoduché vás přechytračit.“ bych předělal na „Musíte se nabušit informacemi co nejvíc, potom nebudete závislí na svém názoru a na své páteři, pročež můžete obhajovat jakoukoli stranu a také ji obhájit.“ Ta první platí jenom na naší politické scéně. A ta není nejlepší. Protože není informace jako informace. A taky neexistuje zaručeně objektivní informace. Informace je takhle forma útoku v rozhovoru. Neměla by.
Mějte se…