6. 4. 2004, 0.21
Dnes, před hodinou sólového zpěvu, jsem se ve městě ocitl těsně před lehkou jarní bouřkou. A zjistil jsem, co takováhle bouřka dokáže udělat s náladou davu. Zmatek. Lidi nevědomky zrychlují, jakoby se snad chtěli někde schovat, nebo co. V dešti který začne padat z černého nebe stačí stát půl minuty a člověk je promočený až na kost.
Jo, a taky by mě zajímalo, proč na mě, osobu oblečenou do tanečních, pořád tak zírali. V zimě to kvádro šlo aspoň schovat pod bundu, ale teď…
Lehké metafyzično
Komentáře
Gagí
30. 4. 2004, 15.00
A my, co jsme byli nuceni bejt zavřeni za zdmi oné nesnesitelně zvukově různorodé budovy, bychom si to s těma lidma klíďo vyměnili…jenže člověk míní a Pán Bůh mění:))))A nediv se, že na Tebe zíraj, když vypadáš jako slušnej člověk, tento exemplář se už na ulicích nevyskytuje (pokud nepočítám podnikatele, jenže ty patřej do úplně jiný skupiny…)
Andrew
24. 9. 2004, 11.31
Schovávat kvádro pod bundu – za to bych zabil! Ke kvádru patří KABÁT!
Finwe
12. 7. 2005, 23.23
Pokusník
Vložit komentář
K tomuto příspěvku není povoleno přidávat komentáře.