No, s tím metrem…já bych jim to nezazlívala… většina lidí vlastnící mobilní telefon, která jej už v krtkovi využila, ví, že signál se tam zjevuje a objevuje zcela nečekaně. Sama jsem se o tom přesvědčila. Samozřejmě jsem nejprve telefonistu na druhé straně upozornila, že se brzy ztratím, ale kupodivu sem se ztratila až těsně před další zastávkou, kde zase pro změnu trvalo, než sme opět vyjeli a signál naskočil… Tupé tváře – ano, s tím bezvýhradně souhlasím. Ale taky se stávám jednou z nich. Pravda, poslední dobou počítám nýtky na dveeřá¨ích, počet pruhů na sedačce nebo písmenka na letáku, ale rozhodně se u toho netvářím… jenže s tím nic neudělám. I když, pravda, třeba na tělák jezdím tramvají, která jede srovnatelnou dobu a člověk se může „tvářit“ na okolní město.

A ani nevíš, jak jsi mě potěšil, že mě čekají jednoho krásného dne milí sousedé. Kolej není zrovna procházka růžovou zahradou. Příklad zrovna z dnešní noci:

22:00 pomalu se chystám jít pát, přicházejí návštěvy našim slovenským spolupatrovníkům.

23:00 i má spolubydlící se chystá jít spát.

00:00 Povidáme si s jančou, jak jsou ti lidi strašně neohleduplný, když v tuto veskrze noční hodinu zpívají velice velice nahlas nejprve slovenské lidové, poté jejich a naši hymnu. Také uvažujeme, ze kterého pokoje jsou, protože moje vstávání v pět ráno by vůbec nebylo špatné spojit s mírným zabušením na jejich dveře. Navíc ve vedlejším pokoji se děje něco, co bychom radši neslyšely, celá zeď se ve stupňujícím tempu chvěje.

00:30: Propadáme záchvatům smíchu, neboť na chodbě se někdo pokouší vyartikulovat slova „vyslanec kolejní rady pro styk s veřejností“ a ve vedlejším pokoji si blíže nespecifikovaná dvojice nadále užívá

01:??: Zbývají mi necelé čtyři hodiny „spánku“, hluk se pomalu utišuje a my s Jančou konečně usínáme

Nejhorší je, že člověk s tím nic neudělá, protože podle hlasů jsme identifikovaly (koneckonců času na to bylo dost), že se jedná tak o čtvrťáky, takže ve chvíli, kdy bychom tam třeba zašly a slušně je požádaly o trochu klidu, tak z nás budou mít akorát ještě větší legraci… A pozor – to nejsou Pražáce. Mohu s klidem v duši říct, že dneska jsem se domů opravdu ale opravdu těšila… ať žijí obyčejní milí ohleduplní lidé.

Jé, to mi něco připomíná…

S tím metrem jsem to pochopil asi během dvou stanic. Některý Pražáci to nepochopěj za těch x let, co tam ty nový metra jezděj. Ale možná je to tím, že ve chvíli, kdy vlezou do placeného přepravního prostoru, tak prostě vypnou mozek; tomu by nasvědčovaly i jejich výrazy :-)

Jinak Praha a pražská MHD skýtá pro Liberečáka všelijaká překvapení… třeba zastávky, které jsou v opačných směrech úplně jinde (viz zastávky Hellichova (na které denně vy- a nastupuju) nebo třeba Karlovo náměstí (přes které jezdím)). Nebo třeba zastávky, kde staví tramvaj a autobus, ale každý úplně jinde. Včera večer (cestuje subway-free) jsem po vystoupení z tramvaje hledal, kde že na té zastávce Slavia staví autobus. Trvalo mi to asi pět minut. Ještě aby ne, když tramvajová zastávka (ten červený sloup s čísly linek a jízdními řády) svítí a autobusová ne a jako bonus jsem samozřejmě jako první šel k zastávce v opačném směru :-) Na druhou stranu se mi ale líbí hlášení (které máme v Liberci jenom v tramvajích) a panely, kde se píše příští zastávka (to v Liberci snad není vůbec). Bez těchhle dvou věcí bych musel jezdit metrem a nemohl bych podnikat moje subway-free rides. Nevím jak místní, ale já se teda v metru nudím. Tramvaj a autobus možná jedou dvakrát tak dlouho, ale aspoň z Prahy něco uvidím. Ne, kolimetry kabelů vidět nechci.

Na druhou stranu já musím Pražanům připadat minimálně jako exot. Pomalu spokojeně se sunu, rozhlížím se a prohlížím si, co je okolo, zatímco oni se s plnými taškami ženou a cpou, aby to metro/autobus/tram­vaj stihli. Nechápu.

Ale s těmi sousedy souhlas. Myslel jsem si, že v tak velkym paneláku se lidi nebudou znát a těžko mě někdo pozdraví, ale opak je pravdou. To mě mile překvapilo.

Jo, většina Pražáků už je otupělá, takže se nedivte, že při jízdě metrem a vlastně jakýmkoli dopravním prostředkem se tváří tak, jak se tváří.. Ale jsou i výjimky, který dokážou zvednout náladu a vykouzlit úsměv na tváři.

Když jsem vás tuhle jednou jela navštívit, přistoupil do metra pár. Pán měl na vodítku dva velký psy (jeden byla doga, košík neměla a druhej kříženec s košíkem). Hafani sebou plácli k protějším, momentálně nevyužívaným dveřím, pán jim tam pohodil vodítko a sedl si se slečnou vedle nich. Slečna měla takovou zelenou tašku přes rameno, ze které po chvilce začaly vykukovat dvě hlavy malých koťat a ještě o chvilku z ní vylezli dva potkani a vesele se po svých páníčcích proháněli a drandili. Mě osobně to připadalo roztomilý a občas jsem měla co dělat, abych nedostala záchvat síchu, páč koťata i potkánci byli fakt komický. Ale čekala jsem, kdy se někdo ze spolucestujících ozve. Nikdo. Všichni chodili, zvířenu si se zájmem prohlíželi a usmívali se. Nebylo tam člověka, kterej by si zachoval kamennou tvář. Takže si myslím, že Pražáci ještě nejsou ztracený, jen by si měli najít víc podnětů k úsměvům… :)

A chcete vědět, co si myslim o pražský mládeži??? Nechtějte, není to nic slušnýho… Když nekdo pustí v MHD starší,těhotnou, slepou… osobu sednou, nedej bože ji pomůže nastoupit… nebo pomůže s kočárkem… není to Pražák, ale student z jiného, menšího, hezkého městečka :-)!!! Ale je teda fakt, že v baráku a na škole máme taky většinu slušných lidí, tak aspoň něco :-)!!!

Metro je strašlivá věc, člověk jenom sedí a čeká až mu hlas oznámí, že má vystupovat. Vystoupá z podzemí a musí uvěřit tomu, že je opravdu tam, kam se chtěl podle mapy, předem určeného cíle, potřeby dostat. Kolikrát jsem již přemýšlel, že bych lidičky, mačkající tlačítko dveří, oslovil a vysvětlil jim, jak že to funguje.. Spousta těch lidí, kteří jedou tunelem, upřeně hledí na detaily sedaček, na boty, z okna ven do tmy – na ubíhající kabely. Já si krátím chvíle, nejdříve jsem dost četl, ale nedokázal jsem se plně koncentrovat a většinou jsem si později některé pasáže čtené v metru musel pro jistotu osvěžovat, pozorováním lidí – nazývám se voyeuorem života.. :o) Sleduji rodiče, děti, starce, mladé dámy, pány – na každém si najdu alespoň jednu zajímavou věc, která mi stojí za bližší poznání.. Úplně úžasné je pozorovat oči..

Naproti mně sedí slečna – pozoruji ji, je celá nesvá, odvrací zrak do okna, po chvilce se otáčí, zda-li stále koukám, koukám, odvrací se opět ke sklu, takřka nadobro, i když je z ní cítit, že by ráda zjistila, zde se stále koukám.. Odvracím tvář do okna také a pozoruji její tvář v odlesku – můžu jí přímo hledět do očí a ona se necuká, nechá mě pronikat do jejích myšlenek, do světa, ve kterém přemýšlí, jestli se stále koukám.. Miluju takhle poznávat reakce lidí, cítit jejich nejistotu, spokojenost, radost, žal.. Mnoho lidí na jednom místě dá člověku mnoho noých pocitů..

Člověk přicházející do Prahy povětšinou trpí předsudky, že jsou Pražáci špatní lidé. Jsou? V Praze je neuvěřitelná, na Česko, koncentrace různých druhů lidí, je tu mnoho Moraváků, Slováků, cizinců.. Ti všichni ovlivňují smýšlení těch echtovních Pražáků, kteří jsou možná trochu namyšlenější, kteří jsou sebevědomější, ale ono to není na škodu. Oni vyrůstají ve větší konkurenci, vyvíjejí se po boku statisíců stejně starých, život a způsob života, i to metro k tomu patří, je naučil se o sebe nejlépe postarat..

Kapitolou sama pro sebe jsou Pražáci řidiči. Všude kolují špatné zvěsti o jejich řidičském umění / neumění. Já osobně si nemyslím, že by na tom byli hůře než řidiči v jiných krajích. Šoféři jsou zvyklí jezdit ve větším provozu, jsou zvyklí čekat delší fronty, jsou zvyklí využít šance – zacelit mezeru. Všechno to co jsem v posledních dvou odstavcích napsal je můj pohled na ta, že Pražáci vyrůstají – žijí v konkurenčním prostředí, musí být pružnější, připravenější, aby zaujali místo na tomto světě. A když jsme u těch aut, nikde jinde mi řidiči tolik nestaví u přechodů jako v Praze, postavím se k silnici a i rychle jedoucí Tatrovka zastaví, abych prošel – v Liberci mám kolikrát strach přecházet..

nedá mi nereagovat ;)

nikdo jste se nepozastavil nad pro mně největším zážitkem v metru, vystupováním z vagónu ;) tlupa lidí, většinou starších, kteří se bojí, aby jim to náhodou neujelo, se postaví doprostřed dveří a jakmile se otevřou, derou se vší silou dovnitř, ani si nepovšimnou, že by taky někdo rád vystoupil.. to samé se děje i u tramvají a autobusů.. a vytáčí mně neustále. na zuřivé mačkání tlačítek otevírání dveří jsem si už zvykla, byť se přiznám, že ten mechanismus jsem pochopila až nedávno..

co se týče řidičského umění pražáků (neuměním bych ho zcela jistě nenazývala!!), jsme nepoměrně drzejší než mimopražští kolegové, a troufám si říct šikovnější, ten provoz vás otrká, protože chcete-li se někam v tom blázinci dostat, nic jiného vám ani nezbývá ;) i když taky občas někomu někam vjedu, řadím se k těm mírnějším, jsem trpělivá vůči autoškolám i mimopražským (a totéž očekávám od nich, když bloudím v jejich domovině ;), dodržuji padesát, pouštím chodce, ale pouze na přechodu, mimopřechodníci u mně nemají slitování.. (odnesou to pouze mými tichými nadávkami) nicméně jistou dávku agrese v sobě nezapřu, bez toho to opravdu nejde.

no ale hlavně, nepovažujte pražáky za nějakou sortu lidí (třeba s kamennou tváří i bez), jak už tu bylo někde řečeno, každý druhý, koho tu potkáte je mimopražák, takže prr.. :) mně osobně tohle škatulkování vadí, rozumní pražáci (kolik jich ale je?) také menší města a vísky neškatulkují, tak to prostě berte, jak to je, ani se nenadějete, a splynete s davem.

no měla bych toho k tomuto tématu na srdci mnohem víc, ale..

pražanda

omlouvám se za případné chyby nebo nesmysly, ale píšu prostě tak, jak mi to na srdci leží

Já bych nebyl tak kritickej. Osobně mě lidé, co mačkají nesvítící tlačítko také iritují, dělá to skutečně 99% lidí. Ale co mi je vlastně do toho?

A pokud jde o nezájem – to se mám v metru usmívat na neznámé, nezajímavé lidi, kterých člověk za den vidí stovky a tisíce?

Mno… Zdá se že lidi z Liberecka knoflíky nemačkaj vůbec…Přechod z náměstí směrem k Varšavě. Plížím se pomalu k semaforu obklopenému davem lidí. Nervózních. Jenom tak z nudy se jdu podívat zda-li svítí. A nesvítil.

To samé dnes. Potkám tři kamarády na stejném semaforu… a to jsem si myslel že každý z nich ví jak zmáčknout knoflík… Asi ne…

[7] Ano, dokážu si představit, že takhle přemýšlí kdokoliv z těch neznámých, nezajímavých lidí, kterých člověk za den vidí stovky a tisíce…

[8] Jestli to nebude tím, že liberečáci jsou zvyklí, že tyto knoflíky nemívají valný efekt…

[9] na [8] Neměli byste příklad knoflíku, který nemá valný efekt? Mě zrovna žádný nenapadá…

On [7] má pravdu, ten debilní úsměv ti věčně nevydrží :) Proto taky nerad jezdím metrem, nedá se tam dělat nic jiného než čumět do zdi nebo na okolní lidi.

[10] Třeba knoflík na křižovatce ulic Žitavská a Jungmannova. Ten první směrem z ulice Žitavská nemá žádný efekt, protože nefunguje.

Ale se ani nerozsvítí? Ne? No jo jenomže když ten knoflík nezmáčkneš tak se učekáš….

Tak jsem v pátek viděl vyšší verzi „mačkače tlačítka“.

Jak Matěj píše, když diody na dveřích nesvítí, není třeba tlačítko mačkat, protože dveře se otevřou samy. No a ona osoba z toho, že „to nestvítí“ vydedukovala, že „je to rozbitý“ a těsně před zastavením metra se jala přesunout k jiným dveřím. Před tím se ale o svém názoru snažila přesvědčit i vedle stojící slečnu. Ta se ale nenechala zvyklat (asi před vstupem do metra mozek nevypíná). Metro zastavuje, osoba se začíná přesouvat k vedlejším dveřím, když tu, co se to děje, rozbité dveře se otvírají. Zmatená osoba zastavuje, zavrhuje plán přesunu a vystupuje původně plánovaným způsobem. No co, asi byly rozbitý ty světýlka.

Tak se podívejte na kyselý xichty v praxi:

http://fotoblog&#…;

Fotka je z Béčka, tam odpadá problém s tlačítky ( ty mě taky pěkně s…, holt vypnutej mozek) :-)

Co se nestalo. Šlapeme si to cestou z Bedřichova na Maliník po silnici. V závěrečným kopečku uvízlo subaru s pražskou značkou. Zželelo se nám (mě a Mirkovi) tohoto chudáka a pomáháme manželce řidiče tlačit. Sláva, auto se rozjelo. Pražák ujel sotva pět metrů, zastavil a počkal, až nastoupí jeho panička. Jenomže co se nestalo… auto se znova nedokáže rozjet. Tak pomáháme znovu. Scénář se opakuje třikrát, než mu dojde, že by mohl na svou vyvolenou počkat na kopci. :)) P.S.: Krásný nový rok.

To je normálně logická hádanka pro znalce aut.

otázka: „V kopci uvízlo Subaru.“ odpověď: „Pražák.“

:-D

Andrew! :o))