Víkendová Praha

25. 10. 2004, 0.01

O tomhle víkendu jsme byli, s Kletrem, na návštěvě oddílu Indiánů (pravé jméno Zvědové) v Praze.

Už v autobuse DPML jsem začal mít pocit, že to nebude jen tak ledajaká vyjížďka, kromě batohu mě tížila ještě brašna s půjčenou D70, dvěma objektivy a spoustou filtrů, stativ a kytara. Stativ a kytaru mi naštěstí vzali mí „fellow“ (nejen) kletři, Káťa s Mirkem, už u radnice, ale rozhodně tím nekončily problémy. Když jsme totíž dorazili k autobusu, dozvěděli jsme se, že naše místenky neplatí, nedostavili jsme se 5 minut před odjezdem. Autobusák nás pak naštěstí dovnitř vzal, ale šest lidí muselo stát. Celou cestu do Prahy! Děs běs.

Na Černém Mostě si nás vyzvedl Zmatek a krtkem a tramvají jsme (po další hodině cesty) dorazili do Motola, do tělocvičny nad klubovnou Zvědů. Večer byl tak nějak prázdný, hlavně proto, že jsem dva měsíce plánoval, že v tuhle chvíli budu o necelé 4 kilometry dál, v Liboci, v klubu Delta, na křtu nové desky skupiny Hm… – Oběd.

Sobota utíkala rychle, zato byla ohavně vyčerpávající. Tři hodiny (od 10 do 1) jsme strávili na Starém městě (v Praze, ne v liberecké hospodě…) probíhajíc uličky a průchody v rámci parádní hry, kterou pro nás Indiáni připravili. Dál jsme prošli Staroměstskou radnici, stoku, Letnou (u metronomu) a ve Stromovce se (konečně) zastavili u Planetária. Tam jsem zjistil, že boty neboty se mi na pravé noze vytvořily tři puchýře!!! (tři) A to jsem tři roky neměl ani jeden…

Program planetária byl fajn, hlavně moje a Zippyho komentáře: „Hele, word-art“. „Aspoň, že to není Comic Sansem“. „Hele, Comic Sans…“. Návrat do Motola, k mému zklamání, nevedl přes noční Prahu a já chtěl fotit… Zato jsme si náladu trochu vylepšili zpívandou u Joysticka na „ranči“. Tam jsem, poprvé a naposledy na výpravě, použil stativ.

Neděli jsem skoro nevnímal. Pohorky do města nejsou nejlepší obuv. Nevadí mi čtyřicítka (km) v přírodě (když mě neberou lýtka), ale desítka ve městě… No, desítka… Další muka jsem zažíval, když všude okolo mne vlály vlajky a zářily nápisy „Staropramen“ a já věděl, že „ve službě“ si pivo prostě nedám. Nikdy jsem na pivo neměl takovou chuť, jako teď o víkendu…

Když jsem se, spolu s ostatními, dotrmácel (přes Vyšehrad, Petřín a Strahov) zpět do Motola, pro batoh, kytaru a stativ, moc ze mne nezbývalo. Dát si dvacet v autobuse Praha – Liberec taky nebyl nejlepší nápad, hrozně špatně se pak vstává… Zkrátka – až se budu chtít příště zničit, vyrazím v pohorkách na víkend do Prahy.

Update: Ty umělejší (od umělec) fotky najdete v galerii Střípky pražské mozaiky.

Lehké metafyzično