Když do Národního, tak na něco, co má tendenci stát za to. Obsahuje spoilery. Zkráceně – zajděte si tam taky.
Dobře placenou procházku, klasické to dílo Suchého a Šlitra, ND uvádí od dubna 2007. Režie zůstala od filmového zpracování z roku 1966 ve stejných rukou – postaral se o ni Miloš Forman spolu se synem Petrem; Matěj Forman má pak na svědomí scénu.
Jít do Semaforu jsem měl v plánu už dlouho, ale pak jsem objevil toto video:
zjistil data představení a dnes se vydal na to, které se mu obsazením nejvíc podobalo.
Poslední dobou narážím na to, že než seberu síly o něčem napsat, vyprchá ze mě nadšení a klesne morál k psaní. U tohohle festivalu je to ale všechno hodně jinak. Nadšení je moc, ale dát dohromady slova, která by to alespoň rámcově popsala dá moc, moc práce.
Pokud nejste ze Skandinávie, musíte počítat s tím, že co se sborového a vokálního hudebního projevu týká, budete nejspíš „100 let za opicema“. Přesně to jsem si uvědomil už u prvních tónů festivalu vokální hudby v dánském Århusu, kam jsme se s pár Akcenty a několika Offbeaty vypravili v posledním prodlouženém víkendu.
A hele, tři profily Firefoxu, tak to budou dva už nepoužívané, zbytečné. Označím, shift+delete a jedém. Ale moment, kdo si má sakra pamatovat, že hlavní a permanentně používaný profil se jmenuje .beta5 a ne .default? Kurnik, historie, uložená hesla, bookmarky, vytuněné prostředí – jak ho vrátit zpátky?
Poté, co jsem si omylem (= vlastní blbostí a nepozorností) tuhle smazal adresář Fotky a adresář Práce (zálohy faktur naštěstí zůstaly), jsem už měl k disposici celkem schopný recovery program Recuva, kterým jsem většinu smazaných souborů z firefoxího profilu obnovil (na externí USB disk) a nahrál zpět do profilu. Leč – parně nebyly obnoveny soubory všechny a po startu firefox jednak někdy padal, ale hlavně se načetla jen minorita rozšíření a XULové prostředí bylo stále nějaké roz…
Reinstally extensions nepomáhaly, ani jejich zakazování a opravování. Ach jo, bude to chtít nový profil, to bude zase času stráveného laděním a plněním databází s hesly a autocomplety formulářů. A ono ne, tady mě Firefox příjemně překvapil.
A tím mám na mysli statistiky, čísla. Přemýšlím (už relativně dlouho) nad pevným širokým objektivem s malou minimální clonou. A narazil jsem na problém: Bude mi stačit 28? Nebude to moc? Není 20 málo? Dobrá, tak si zjistím, na jakou ohniskovou vzdálenost častěji a rozhodnu se.
Program Smart Photo Statistics umí přesně to, co potřebuju – z daných fotek vycucat EXIF a u nejdůležitějších parametrů sestavit grafy. Pravda, mohl by umět zpracovat výčet adresářů, abych mohl jednoduše vyloučit třeba fotky od jiných lidí a nemusel proto dělat symlinky – I tak jsem si tu práci dal a nechal zpracovat zhruba 4500 fotek z léta – Co se ohniskových vzdáleností týká, tak to byl záklaďák Nikkor 18–70, Sigma 70–200, portréťák Nikkor 50 a málo fotek Sigma 10–20. Výsledek mě překvapil, i když by asi neměl:

Vždyť nejvíc mají krajní ohniskové vzdálenosti! 18, 50, 70, 200. To se pak vybírá mezi 24 a 28 špatně. Nicméně jedna jistota tu je – člověk fotí na to, co má. Takže ve finále může být výběr mezi 24 a 28 jedno a bude lepší se rozhodovat podle ostatních parametrů, hlavně kresby při malých clonových číslech.
Nicméně zajímavé jsou i další statistiky:
aKB a Arthur Dent přemýšlejí, co ještě nikdy v životě ne(u)dělali. Zkusím to taky…
Nejdřív na motivy původních článků:
A pak taky trochu z vlastního soudku:
Ono je to opravdu těžké, dávat takový seznam dohromady…
…a
Hm… nám zase o nějaký ten kousek vyrostli a včera v Akropoli pokřtili své třetí (čtvrté) CD.
Poprvé v Akropoli – musím říct, že jsem sál čekal krapet větší pro koncerty, které se tam konávají, ale na koncert Hm… možná až moc velký. Ale což, křest nového CD je jen jednou za čas a větší akce se tak dá prominout :)
Jednoduchá scéna, krom nástrojů a mikrofonů jen veliké plátno v pozadí, kam byla, co jsem pochopil, napůl živě promítána projekce odněkud z „předkulisí“ a staré dveře od vlakového kupé, taktéž s projekcí, tentokrát zadní a na sklo. Hm… se drží koncertní tradice – nic nijak nepřehánět, neplánovat; Osvěžují publikum nevázaným humorem, a dokážou si dělat legraci i ze sebe: „My jsme tak trochu chaotická skupina, takže jsme zapomněli vyvěsit loga našich sponzorů, tak bychom chtěli poprosit Štěpánku, jestli by je nemohla nakreslit na plátno za nás“.
Po několika písničkách přišlo ke křtu. Na podium napochodoval Wabi Daněk, prohlásil „Já si myslim, že jste tu měli mít Plíhala, když děláte takový voloviny“ a CD pokřtil umělým sněhem.
Ulicí tiše smutný jinoch kráčí
jako když dítě parkem vláček vláčí.
Cože mu chybí, copak schází mu?
Jen jedno CD – od Hm… „Plán na zimu“
Celé publikum si s ním a s Hm… zazpívalo Rosu na kolejích. Pak natáh bundu, vyndal cigarety a se slovy „Du domů“ se rozloučil.
Na koncertě zazněly všechny skladby z nového alba Plán na zimu, doplněné několika klasikami a už zmíněnou Rosou – nevím, co bylo toho příčinou, jestli za to mohlo, že jsem stál až u podia, ale přišel mi trochu mdlý zvuk, hlavně co se zpěvů a kytary (obzvlášť té akustické v Mém příběhu) týkalo. Nicméně nálada byla skvělá, a i když na Hm… koncertech radši sedím (a to ještě v menším sále), bylo to příjemné (Ovšem až na úvodní neschopnost personálu Akropole dostatečně rychle odbavovat šatnu).
A jak je na tom nové album?
Moc dobře a jsem z něj nadšený. I když od začátku nejsem v případě Hm… uplně fanouškem zhudebňování klasiků, kluci to dělají čím dál líp. Pouštějí se do čím dál náročnějších aranží (fantastická je kombinace flétny a houslí v Inspiraci) a i hudební nápady rostou. A přesto, že melodie jsou chytlavé, stále to není žádné podbízení.
Původní Hm… věci odpovídají popisu Wabiho Daňka – „voloviny“ :) Ale stále platí, že s nápadem a dobře provedené.
Na předchozích albech mi vadí ruchy během písniček (a zejména na krajích), způsobené kabeláží ve studiu nebo kdovíčím, ale všechna čest – toho je Plán na zimu prost.
Plán na zimu si Hm… vydali sami (všechna čest) v nákladu 1500 kusů, má originální obal a rozhodně ho můžu doporučit (ke koupi ;)) všem, kterým styl Hm… aspoň trochu něco říká.
A ještě mi řiká: „Hele, ty tomu nebudeš věřit, ale 80 % toho, o čem se v té písni zpívá, se stalo“
Pokud náš web navštívíte do
30 minut, získáte jeden 502 Proxy error zdarma.
Tři postřehy před odmlkou, kterou byste stejně nepostřehli.
Důchodce 1 (k Důchodci 2): Poslyšte, řekněte mi: jaký byli komunisti? Červený, nebo růžoví?
Důchodce 2: No červený, dycky červený.
Důchodce 1: Kdepak, byli zlatý, pane, byli zlatý.
Půl hodiny čekání s těmi sedmdesátníky za zády ve mně probudilo existenciální krizi
Nešlo mi přihlásit se na jedno FTP. Pán mi laskavě a obratem poslal údaje, čerstvě vygenerované heslo.
já: ty údaje mě dostanou asi na jinej web, než potřebuju.
on: tady máte jiný údaje. A ten druhej web děláte taky vy?
já: ne.
on: tak ten mail s údajema smažte a údaje zapomeňte.
Údaje jsem zapomněl a mail smazal.

Bez komentáře.
A hurá Rachtit (což je zároveň odpovědí na babu od Vaška).
Trávě poslední dobou s webem STUDENT AGENCY spoustu volných chvil (u příležitosti vývoje SA Notify) začínám propadat ve větší a větší beznaděj – ten web je prostě příšerný.
První mrákoty na mě přijdou už s hlavní stránkou.
Vyznáte se v té změti barev, tvarů a pohybujících se objektů? Menu o mnoho položkách bez výraznější hierarchie, zmatek nad zmatek. Jsem asi už ovlivněn, protože na hlavní stránku nechodím (mám bookmark přímo na stránku linky Praha-Liberec) a i kdyby, vím, kde odkaz na tu linku hledat, ale být na stránkách nováčkem a hledat konkrétní informaci, asi bych nad webem strávil mládí.
Pokud jezdíte autobusy SA častěji, určitě se vám stalo, že jste narazili večer na plný ranní autobus. V takových chvílích je možné, že se budou místa ještě hýbat, a mačkat neustále f5 na stránce s mapou míst taky není uplně ono. Měl jsem dlouho ideu naprogramování drobné pomůcky, která by se o toto hlídání postarala. A idea se konečně dočkala zpracování – a taky mnohých vylepšení – současná verze 1.5 umí kontrolovat všechny zastávky na všech česko-slovensko-rakouských linkách.
Impulzem k započetí práce bylo objevení JayBeeho Automatické detekce volného místa v autobusech student agency na lince Liberec – Praha, která je napsaná v PHP a uživatelé windows si s ní dvakrát moc srandy neužijí. Já se rozhodl pro C# a .NET framework – v obojím jsem předtím nikdy nic nepsal, ale o Cis (sic!) všichni básní, a tak jsem si řekl, proč to nezkusit. Výsledkem je prográmek „SA Notify“, který běží schovaný v trayi a co 90 vteřin kontroluje stavy volných sedadel zadaných spojů.

Během vývoje bylo několikrát přepracováno přidávání spojů – původně jako číselné ID spoje, pak kombinací linky, data a času. V poslední verzi přibyl ještě výběr počáteční a konečné zastávky.

Po „naklikání“ žádaných spojů už stačí jen program minimalizovat do lišty a v případě volných sedadel vyskočí bublina a zazní tón.

Celé SANotify funguje vcelku úspěšně i pod Linuxem na MONO; Je sice
hnusné jako noc a zastávky mají špatně české znaky, protože StreamReader
v MONO neumí kódování iso-8859-2, ale zbytek je po zběžném
prozkoumání funkční.
Bugreport a feature request je nadále vítán.
Verze 1.5, která umožňuje kontrolu libovolné linky a libovolné zastávky, by se na Slunečnici měla objevit hned po schválení administrátorem. (ZIP, cca 14kB). Licence je součástí balíku, ke spuštění aplikace je potřeba .NET framework 2.0, případně MONO pod Linuxem.