Finweblog - Matěj „Finwë“ Humpál

Archiv měsíce Leden 2005

Divní lidé na trase Liberec - Rychnov

Zatím vždy, když (s Kletrem) jedeme do Rychnova u Jablonce n. N, potkáme nějakou (víceméně negativně) zajímavou osobnost. Ale hlavně, že je u toho legrace.

Poprvé jsme (asi tak tři roky zpět) jeli autobusem, náhradní to dopravou zastupující vlak. Živě jsme diskutovali o Diablu II, když Zippy pronesl cosi ve smyslu: „To brnění dává +5 poison, chápěš to?“ Muž, který stál na schodech vedle mě, si pod vousy zabruček překlad: „Poison, to je jed…“ Dalšího překladu se nám dostalo zanedlouho: „River of Flame, to je řeka plamenů!“ Tímto nás nejen královsky pobavil, ale zároveň dal vzniknout zjišťovacím výrokům , které si, v jejich surové podobě, může nezasvěcený čtenář představit jako Kletr, to je pět písmen!

Ani dnes nás cesta do Rychnova nezklamala. Už na nádraží jsme potkali chlápka, mohlo mu být tak šedesát, který vehementně vykřikoval: „Američani zabíjej' děti! Zrovna takový děti, jako jste vy!“ Pousmáli jsme se nad tím a nevěnovali tomu větší pozornost. To jsme ale netušili, že s ním pojedeme i ve vlaku.

„To je perfekní, ten náš kapitalismus! Ten má sto tisíc za měsíc, já žiju deset let bez bytu a taky jsem šťastnej!“ Oznamoval plně obsazenému vagonu ještě než jsme vyjeli, v ruce lahev Svijan.

„Všichni nadávaj na Rusy! Ale kdo nás osvobodil? A kdo byl vrah? Hitler, za všechno může ten vrah Hitler! Ale že chtěli Rusové chleba, to jsme se na ně vybodli a začali nadávat! A to jich pro nás umřelo přes milion! Ve sněhu a v zimě! A neměli nic jinýho než ty pitomý Kalašnikovy!“ To jsme se od něj dozvěděli po deseti minutách. Na čelo si k tomu položil pětikorunu, která tam držela jen tak (!), dokud mluvil. Když domluvil, spadla. On upil z lahve a okomentoval situaci hlasitým „Ježiši Kriste, že já to vůbec řešim.“ Pak se osočil na asi sedmdesátiletého pána, který seděl vedle něj a zkusil mu oponovat.

„Jo, kdyby byl Hitler u moci, to byste mě určitě hned podříz'! Ježiši Kriste, s kym se to tu bavim! A to že nás Sověti osvobodili si už nepamatujete, co? Vás ty koncentrační tábory nebolely! A ten Havel, ten je nejhorší ze všech! Zloděj a lhář je to! Co udělal? Sametovou revoluci? Revoluci? Tak proč musíme po revoluci makat za tak směšný platy? Když jezdim s Traktorem a nejsem schopnej se tim uživit, tak za to může stát, to vám povidám. Ježiši Kriste, že já to vůbec řešim…“

V tom okamžiku byl umlčen kýmsi z prostředku vagonu. „Hele, už drž hubu, už s tim fakt se*eš.“ Na to se zmohl odpovědět jen svým „No jo, že já to tady vůbec řešim…“ My vystoupili, a o pokračování už nic nevíme.

Je bohatá na zvláštní lidi, ta trať Liberec - Rychnov. A mě by zajímalo, koho tam potkáme příště.

Den na sjezdovce jak má být

Vyrazili jsme s třemi spolužáky po škole na Ještěd, užít čerstvého sněhu a sjezdovky ve všední den (na lyžích jsem nestál dva roky). Počasí - dole fajn, nahoře sníh a vítr. Sněhu spoustu, ledové plotny jen málo.

Během těch dvanácti jízd jsem si uvědomil, co na sjezdovce nemám rád: Lyžaře, kteří křižují dráhu cik-cak, natočeni jsou ke špičkám lyží, nikoliv po svahu, a vůbec jim nevadí, že blokují cestu ostatním a pak, pominu-li asympatie vůči snowboardistům obecně, ty boardisty, co se ve skupince 5+ lidí po hroším způsobu roztáhnou uprostřed sjezdovky a, najednou, aniž by se podívali, jestli zezadu náhodou někdo nejede, zas vyjedou na trať. Srazit se tak s nima, asi by si to konečně pamatovali (bohužel je tam ale výchovný efekt i pro bourajícího - podobně jako při tanci - když si necháš šlápnout na nohu, tvoje chyba.)

Jinak odpoledne na sjezdovce uteklo jako voda a cesta v šeru Turistickou po dvou pivech Na pláních (kde neustále vypadával proud a z kuchyně se ozývaly výkřiky typu …a ku*va!) taky stála za to…

Stěhování, stěhování

Jsem přestěhován. Jak jste si všimli, moje nová a zcela aktuální doména je finwe.info.

Taky už funguju na novém serveru, podrobnosti jsem psal už dříve. A ještě – prosil bych věchny, co na mne někde odkazují, aby odpovídajícím způsobem opravili cíl odkazu. Dík.

Zpátky levá, kupředu ni krok!

Byl takhle jednou jeden talentovaný webdesidner a ten, spolu s kamarádem udělal web jednomu gymnáziu.

Tento web, přesto že ještě nebyl validní a používal tabulkový layout, byl rozhodně graficky velmi na úrovni. Ale co se nestalo? Tenhle web se někomu nelíbil, a proto vznikl web nový. Jaké jsou rozdíly a moje pocity?

• Grafické cítění autora je asi hodně pohnuté
• CSS nám nic neříká, layout tabulka
• Přístupnost taky ne; prohlížet web bez obrázků? Blázníte?
• Nezadáno kódování, ve Firefoxu a Opeře se zobrazí špatně české znaky
• Hlavně, že je v rohu Flashová animace
• Použíté logo školy je oficiální? Fuj!
• Co je to „validní?“
• Co takhle použít dynamické generování? PHP? MySQL?

Chyb by se dalo najít spousta. Tou hlavní je ale to, že na pohled je web vyloženě odpudivý, k čemuž napomáhá i špatné kódování. Zajímalo by mě, kdo vzhled stránek schvaluje nebo kdo je koordinátorem. Každopádně je web sice malým krokem vpřed pro Mgr. Jošta, ale ohromným krokem zpět pro Gymnázium Jeronýmova.

To už by bylo možná lepší, nechat si webovou prezentaci udělat od tohoto pána…

Ve víru práce a hudby

Pracuju. Pracuju tak usilovně, jak jsem snad ještě nikdy nepracoval. Za poslední tři dny jsem scanner použil víckrát, než za celý ten rok, co ho mám. Občas je třeba něco vyfotit - popadnu foťák, zajdu ke stolu a vyfotím (jen by to chtělo lepší světla). Celou tu dobu mi do (parádních vypůjčených) sluchátek Sennheiser (asi po sté - jsem už takovej) hraje parádní muzikál Les Misérables. Obzvlášť kousek „At the End of The Day“ mi dodává spoustu pracovní morálky. Vyhání mi z hlavy myšlenky na jídlo, spánek, sex a zanechává jen práci… Jsem rád, že jsem se mohl obkolopit takovou spoustou elektroniky a přesto jsem schopný ji v přírodě nepostrádat.

Až bude po práci a pololetí, zajedu si do Prahy na Bídníky a Kočky. Trocha kultury neuškodí a mohl by to být i zážitek. S Ingwëm plánujeme výpravu do uranových dolů kolem Stráže pod Ralskem a na starý dobrý Eregond. A taky bych se mohl vyspat, snad mi to pomůže od bolestí hlavy.

Naskenovat, vyfotit, Jas a kontrast, Transformace, Zpět, Transformace, Uložit…

Praho, kde jsi?

Praha byla založena Bavorem Antonem Philippem v roce 1856. Od té doby vzkvétá a mění se v krásné město obsahující prvky bavorské a české kultury.

Posledním svátkem slaveným v Praze byly tradiční české dožínky. Konaly se 18. září 2004 a občané mohli vybrat z mnoha koncertů a vystoupení.

O Vánocích měly děti možnost zabruslit si na ledě se Santa Clausem.

Kachna? Uvádění na zcestí? Prachsprostá lež? Ne. Řeč je o městě v Minessotě, 40km na jih od Twin Cities: Nové Praze (New Prague). Co si o tom má čech myslet?

Top 10 - filmy

I mezi filmy mám svoje favority. Nejsem sice člověk, který by musel vidět každou novinku, ale na film se rád podívám a když je dobrý, jsem rád. Tak tedy (abecedně):

• 5. Element (The Fifth Element, 1997)
• Blue Velvet (1986)
• Dálnice 60 (Interstate 60, 2002)
• Matrix, The (1999)
• Moulin Rouge (2001)
• Mulholland Drive (2001)
• Návrat Krále (The Return of The King, 2003)
• Piano, The (1993)
• Telefonní Budka (Phone Booth, 2002)
• Život je krásný (Vita e bella, La, 1997)

Tsunami nebo cunami?

Inspirován článkem Českých Novin se pokusím osvětlit problematiku správného psaní japoských slov.

Nejasností v transkripci japonských, potažmo čínských výrazů je spousta. Ninja nebo nindža? Kenjutsu nebo kendžucu? Banjo nebo bendžo? Jazz nebo džez? (Pardon, nechal jsem se unést). Také se vám zdají druhé varianty přijatelnější a více lahodící oku? Paradoxem je, že právě ty druhé varianty jsou jazykově (česky) správně. První možnosti nám postupně narval americký filmový průmysl (Americký Ninja, Tsunami)…

Přesto by se ve spisovné, nepoameričtěné (potažmo nepoangličtěné) češtině měly japonské výrazy transkribovat s c místo ts a dž místo j . Zajímavé, N'est ce pas?

Webdesign od koho a za kolik?

Jak se tak občas proklikávám sítí, narazím na nějakou tu „Webdesignérskou“ firmu. Vlastní web hrozný, weby v portfoliu ještě horší, hlavně ale, že jim nechybí ceník.

Když najdu takovou firmu (či jednotlivce), hned na ten ceník klikám abych se mohl zasmát. A že je čemu. Někteří webtvůrci, zdá se mi, ještě nepochopili, od čeho se počítá cena webu. Především od vykonané práce (v hodinách), originality, myšlenky v grafice a technického zpracování. Když někde v ceníku vidím věty jako: „do 6000 Kč - Webdesign, 2 stránky textové, 2 stránky s vizuálními efekty, kontaktní formulář. Statické webové stránky“, bránice už sebou škube. Hlavně si ty stránky představte - písmo bez antialiasingu, vizuální efekty = animované GIFy…

Mám pocit, že webdesigner se pozná podle toho, jaký má na vlastním webu ceník. A opravdu se mi líbí ceník grafického studia Miradix. Žádná konkrétní hodnota, jen vysvětlení a seznam výhod.