Finweblog - Matěj „Finwë“ Humpál

Archiv měsíce Listopad 2005

Tyhlety Pražáky, ty já mám rád

Bál jsem se. Bál jsem se těch zlých, nevraživých a namyšlených lidí z Prahe (sic!), ale nejvíc jsem se bál toho, že se po nějaké době, co tu budu bydlet, taky stanu jedním z nich.

Ty tváře v metru, naprosto bez zájmu, bez života. Ráno je to dobré, to alespoň čtou noviny, ale odpoledne? Ani záchvěv sebemenšího zájmu, jen civějí do země, do stěny… Chápu, při každodenní půlhodinové cestě metrem se to omrzí, ale mně se z toho pak dělá ouzko…

Navíc – nepřemýšlejí. Metro (linky A a C) má na dveřích tlačítka pro otvírání cestujícími. Okolo jsou LED diody. Když svítí zeleně, je potřeba tlačítko zmačknout. Když tlačítko někdo zmačkl (dveře se tudíž otevřou), pak diody zeleně blikají. Když nesvítí vůbec, dveře se otevřou a není třeba nic mačkat. Neviděl jsem ale, že by člověk stojící u dveří (pokud jsem to nebyl já nebo Andrew) nezmačkl blikající či nesvítící tlačítko. Korunu tomu nasadila dívčina, kterou jsem potkal předevčírem – už od poloviny cesty z Můstku na Náměstí Republiky usilovně mačkala nesvítící tlačítko. Celkem ho zmačkla asi třicetkrát, naposledy těsně poté, co se dveře začaly otevírat.

Taky mě zaráží, že někteří Pražané ještě nepostřehli absenci signálu mobilních operátorů v tunelech metra. Naprosto převládají případy, kdy osoba zvedne zvonící telefon právě když vlak odjíždí ze stanice. Chvílí mluví, pak očividně ztratí signál, s tupým výrazem ve tváři koukne na displej, vrátí sluchátko k uchu, zjistí, že nic, pokrčí rameny a telefon uklidí. Jen pár lidí, co jsem viděl, telefon nezvedlo vůbec, nebo se jen krátce omluvilo, že jsou v metru.

Naprostým opakem jsou ale naši sousedé v Opatovském paneláku. Ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by: nepozdravil, nepoděkoval za podržení dveří, nepodržel dveře… A většina z nich se i usmívá!

HUDY Sport mění CI

Dnes jsem si všiml, že HUDY Sport, jeden z nejrenomova­nějších českých prodejců outdoorového vybavení kompletně změnil svou Corporate Identity. A, popravdě, z toho nemám dobrý pocit.

Logo

Používat zelený čtverec spolu s futurofontem jako logo prodejce (a výrobce) outdoorového vybavení mi nepřijde jako nejlepší nápad. To předchozí taky nebyly žádné grafické orgie, ale hory se zapadajícím (vycházejícím) sluncem alespoň trochu směřovaly k přírodě. Současné logo bych stejně dobře mohl čekat u DTP studia, rámaře obrazů, nebo společnosti nabízející internetové poradenství.

Web

Se změnou loga přišel i „redesign“ webu HUDY Sportu. Ano, jistý posun kupředu tu je, ovšem všudypřítomný Flash si designeři asi mohli odpustit a místo toho se věnovat spíš tomu, aby horizontální čáry nebyly vkládány do stránky jako obrázek a aby obrázky doprovázející články na hlavní stránce nevypadaly jako přejeté parním válcem.

Moc prostoru ke srovnání tu bohužel není, protože webarchive.org mi nebyl schopen poskytnout dostatečně čerstvou kopii webu (těsně před redesignem).

Katalogy

Tady se, doufám, můžeme těšit na příjemné překvapení. DTPáci předchozích HUDY katalogů totiž vždy odvedli skvělou práci a troufnu si říci, že to nyní bude nejinak.

Když umře domácí zvíře

Znám lidi, co chvají psy a kočky. Někdo jiný má rybičky. Dokonce jsem viděl i šílence s hady a velkými cizokrajnými ptáky (bez dvojsmyslu). My máme tučňáka, hyenu a pumu. A právě ta puma nám v pondělí umřela.

Co se stalo? Po upgrade systému v zavaděči systému nezměnil odkaz na kernel, a tudíž po restartu nenaběhl systém a s ním ani Apache, a tudíž ani weby. To jsem ovšem v pátek ještě nevěděl, a tak jsem žongloval s disky, mechanikami, skříněmi a Live distribucemi Linuxu a po pěti hodinách se mi povedlo zálohovat alespoň data. Úleva první.

Dnes jsem přišel do školy, kde Andrew dokončoval změnu odkazu na soubor s kernelem, pak rychlý restart a weby naběhly. Úleva druhá. Třetí úleva nastane, až zhruba za půl měsíce rozchodíme webový server na (staro)novém železe (IBM) a zmenší se tak pravděpodobnost pádů SW i HW.

Tím se chci omluvit všem, kteří byli kvůli pádu nebohého zvířete odříznuti od svých oblíbených webů ;-)