Finweblog - Matěj „Finwë“ Humpál

Archiv měsíce Prosinec 2004

Novinky na nový rok

Budu se stěhovat. Ne jako osoba, ale jako web – fyzicky i doménou. Ve škole už je připravený staronový webový server puma, s OS Fedora Core3, PHP 5.0, MySQL 4.0 a MySQL 4.1 a serverem Apache.

Druhé stěhování se bude týkat domény. Díky vtipu (a vánočnímu dárku) Andrewa a Páji (díky) bude moje stávající doména www.finwe.info. O podrobnostech budu ještě informovat, zatím přeju všem čtenářům Silvestra. Osobně. A myslím to upřímně.

O českém povědomí o první pomoci

Na vánoční výpravě. Vezeme na pseudosaních z karimatky a réblu člověka, jako že nemocného horskou nemocí (plíce nejsou schopny zpracovávat kyslík a aspirují vodu. Vzniká ve výškách nad 3000 m. n. m.).

Po cestě nás minula asi třicítka běžkařů a ani jeden(!) nezastavil, aby se zeptal, co „zraněnému“ je a jestli nepotřebujeme pomoct, půčit telefon nebo tak. Někteří z nich, s přehnaným sebevědomím a myšlenkou, že v zimě patří cesty jen běžkařům, křičeli „Uhněte“, nebo „bacha“, nebo nadávali.

To je špatně. Kurzy první pomoci by měly být povinné ve všech školách (bez rozdílu výšky). Zajímalo by mě, kolik těchhle běžkařů by bylo schopno postarat se v horách o člověka s potřebou první pomoci...

O dítěti

Oddílová výprava s Kletrem přinesla opět spoustu zážitků, zkušeností, znalostí (a blbostí.) Nad něčím jsem se pozastavoval chvíli co chvíli, ale dva „problémy“ mi zůstanou v hlavě ještě dlouho.

K nám do družiny chodí dítě (kluk), nebudu tu uvádět jeho jméno, které není zrovna žádný andílek. Na oddíl a jeho pravidla si ještě nezvykl, kamkoli se má běžet, nebo se má dělat něco, co mu není po vůli, spouští hurónský řev, odmlouvá... To ovšem nění nic proti tomu, když se tohle dítě má jít koupat.

Na Jablonecké probíhá koupání tak, že se do dvou lavorů naleje teplá voda a všichni se postupně umyjí (hlavně v těch partiích… asi víte). Potom, co se (téměř) všichni od malých (1. – 6. třída) umyli, zbývalo umýt už jen toho kluka. Hm, tak rychle to asi nepůjde, říkali jsme si po půl hodině (marného) přemlouvání. Měl tak hrozný strach z toho, že ho někdo okouká, pořád dokola omílal, že se doma koupe sám, i bez maminky, a když mu nabízeli, že se bude moct koupat sám, hned přišel s tím, že se bude bát, že někdo přijde. Moc hezky to měl vymyšlené. Po hodině se ho Kátě podařilo (přes zoufalý odpor) dostat z patra dolů, ke dveřím kuchymě, kde se koupe. Tam začal ten prvňák(!) nadávat do ču*áků a posílat své „dráby“ do p*dele.

V té chvíli jsem se k té patálii dostal já (neunavený přemlouváním a schopný použít i trochu hrubé síly). S vědomím, že přemlouvání nepomůže, jsem ho strčil do kuchyně a tam (s vydatnou pomocí Zippyho) ho donutil se vykoupat (slíbili jsme mu, že jestli nepůjde sám, voda mu vystydne a pak ho tam nacpem silou). Další půlhodina.

Ale pozor, pointa ještě nepřišla. Poté, co se oblékl a zapojil se do programu, všem vehementně tvrdil, že se nekoupal. Naprosto s klidem a do očí. I mně se Zippym! A to jsme ho viděli! Zakolísal jen jednou a vylezlo z něj, že kdyby řek, že se koupal, všichni by si z něj dělali srandu. A já se ptám: Kdo může za to, že může bejt prvňáček takovej a kde se dnešní děti učí tyhle výrazy!

Vánoční pohoda? SMSkou?

Je 25. prosince, půl druhý ráno, já jsem na chalupě, před sebou nějaké to víno a cukroví, (zbytek rodiny už šel spát) a za zády mi hraje melodie z Tristramu (Diablo). Letoší Vánoce se vydařily, mrzí mě ale jedna věc.

Nejsem příznivcem vánoční bouře SMS-přání a tudíž mým přičiněním síť ErrorTelu netrpí. Mám sice radost, když mi přijde přání od někoho, koho mám rád, neměla by to ale být SMS mustrová. Napsat zprávu tak, aby se dala poslat komukoli bez rozdílu věku a pohlaví a pak už ji jen rozesílat na vybraná čísla v telefonním seznamu… No…

Na letošní Štědrý den mi přišly dvě (může se zdát málo, ale zas kdo to má furt mazat…) přací zprávy. Obě podle šablony. Vím sice, že by psaní individuáních zpráv zabralo celý den, ale alespoň oslovení by se v těch zprávách měnit mohlo, ne? Jinak si totiž nemůžu pomoct, ale taková zpráva mě spíš urazí, než potěší. Potom mi přijde lepší snad nic neposílat.

Interzen 2004

Skončil druhý ročník soutěže pro webdesignery Interzen, konkrétně Interzen 2004. Tato soutěž má propagovat validní webové stránky s nevšedním vzhledem (při uplatnění grafického cítění, samozřejmě). Jak vidím nominace a výsledky já?

Když jsem srovnával uchazeče loňského a letošního ročníku, všiml jsem si, že (nejen) grafická kvalita webů se značně zhoršila. Někteří použili Interzen jako reklamu svých bloggerských zájmů, některé projekty mi dokonce kvalitou připomněly kritiku webu na Intervalu(bohužel její horší kandidáty). K polovině přihlášených webů bych měl zásadní grafické výhrady (pozadí, layout, fonty), což se o ročníku 2003 říct nedá.

S výsledky odborného hlasování poroty se stotožňuji, až na jedinou výjimku. Nechápu umístění projektu Přechod Venuše na druhém místě. Kód je sice pěkně, přehledně psaný, strukturovaný, ale: web nemá větší grafické ambice, fotky mají mizerné rozlišení a kvalitu, chybí nejsou vyplněny content u tagů META keywords a description…

K hlasování veřejnosti se vyjadřovat nebudu, podrobnosti o jeho neobjektivitě už popsal Vilém Málek v článku oznamujícím vyhlášení výsledků soutěže.

Jsem zvědavý, co přinese další ročník, pro který už byly vydány podmínky. Hlavně mě zajímá, jestli třeba nepřinese i nějaký můj výplod… Kdo ví…

Vulgarismy a jejich význam

Žijeme v době, kdy okolo nás lítaj' nadávky jedna za druhou. A to nadávky nejtěžšího kalibru. Pryč jsou časy, kdy se za sakra káralo.

Proč se slova dělí na vulgarismy a nevulgarismy? Aby bylo možné odstupňovat mínění mluveného projevu. Když vás někdo trochu naštve, slušně mu vynadáte. Čím vás naštve, tím více (a horších) vulgárních výrazů použijete. Problém je v tom, že fungovat by to tak sice mělo, ale nefunguje.

Už jen to obligátní „vole!“ Naštěstí (nebo bohužel?) se nepohybuju v komunitě lidí, která používá vole za každým druhým slovem. Turisťák mě docela účinně odnaučil mluvit sprostě a když něco sprostě řeknu, je to buď fráze (seru na vás, jdu domů), nebo k tomu mám důvod. Díky tomu jsem si uvědomil, jak zní, když se za každým druhým slovem používá právě „vole.“ No co, u teenagera se to ještě nějak přežije, ale když to používá vzdělaná opravdu dospělá osoba, je to hrůza.

S tím souvisí i humor. Uvědomujete si, že (téměř) veškerý český humor už není založen na situacích nebo slovních hříčkách, ale na sprostých slovech? To zaregistroval Jan Werich už dříve a komentoval to slovy „Slyšel jsem nedávno vynikající scénku dvou našich velkých komiků, lidé se smáli, ale jejich smích vrcholil v okamžiku, kdy jeden řekl:‚Řekl jsem jí: ty krávo…‘“.

Připadá mi občas, že se předháníme v tom, kdo bude sprostší. A v propadlišti dějin mizí krásné výrazy jako ludra, jouda, pako a podobně.

Aktualizace: slovo Ludra je převzadé z němčiny, kde das Luder znamená mrcha, potvora, neřád, ničema, hanebník, ale také mršina, zdechlina, nebo mrtvé zvíře (ve smyslu návnady).

On mi ujel!

Sedím s Andrewem u sebe doma u stolu, počítáme komplexní čísla, instalujeme Mandrake Linux 10.1... Musíme to udělat hned nadvakrát, páč, slovy Andrewa, „napoprvé je to vždycky trapas!“

Fascinuje mne to. Nejen, že jsem spočítal všechny příklady na goniometrický tvar komplexního čísla v učebnici (ty bez hvězdičky), ale taky si s pomocí prográmku Amarok 1.1 pouštím mp3. V Linuxu! Zítra stahnu Firefox, ostatní užitečné aplikace a stane se ze mně Linux-guru...

Ovšem nastaly i komické situace… Třeba když jsem klikl na šipečku na hlavním panelu a musel jsem své zděšení vyjádřit nahlas (viz nadpis…)

Počítám s tím, že si s Linuxem ještě užiju spoustu legrace…

Spam od Pixyho

Nejde mi internet. Někde u hokejky (takový velký barák, odkud k nám proudí vzduchem data) je něco špatně. Obnovil jsem tedy dial-up, že se podívám na maily. Přišly tři, všechny spam. Nedivil bych se tomu tak, kdyby dva neměly jako odesílatele Pixyho. Už už jsem je otevřel. A není také divu, že je spamový filtr Thunderbirdu nerozeznal jako nevyžádanou poštu. Budu si muset dávat pozor, kam píšu svojí E-mailovou adresu…

A aby nedošlo k mýlce, Pixyho v žádném případě neviním.

SONY DSC-F717 vs. Minolta A1

Na tohle téma byla napsána nejedna recenze a nejeden článek. Jestli hledáte objektivní srovnání daných fotoaparátů, koukněte se třeba na http://www.dpreview.com. Tenhle článek bude ryze subjektivní a budu při něm lehce nadržovat sedmsetsedmnáctce. Oba fotoaparáty znám, mám možnost je používat a oba mají dobrou reputaci. Já mám ale svoje výhrady.

Minolta je neergonomická. Ovládacích prvků na A1 je moc. Na F717 jich je polovina, ale foťák se ovládá mnohem elegantněji. Objektiv je malý a umístěný daleko od spodní strany fotoaparátu. Zoomovacím kolečkem jde otáčet dost ztuha – a při umístění objektivu je dost nepohodlné se k objektivu dostávat více než dvěna prsty. Zato objektiv F717ky sedí na dlani, palcem de ovládá WB/aE Lock a s pomocí ukazováčku se hýbe zoomovacím kolečkem (zoom je na rozdíl od Minolty ovládaný motorem – v menu jde dokonce nastavit, na jakou stranu chceme co dělat – ale je dostatečně citlivý). Taky mi chybí možnost ohnout displej dolů – když koukám přes dav a mám foťák nad hlavou, je to neskutečně užitečná vlastnost. Na displeji samotném pak nedokážu určit, která fotka bude rozmazaná a která ne – mírně rozmazané jsou všechny (stejnou vadu má i Dimage7). Jo a abych nezapomněl – sáňky blesku jsou u Minolty dost nestandardní...

Na druhou stranu tu jsou i vlastnostu, které bych u Soňáka uvítal – jako např. focení sérií snímků po časovém intervalu.

Zkrátka a dobře – možná je to tím, že jsem s Minoltou zatím nebyl schpen vyfotit dobrou fotku (s 717 už jich mám několik), ale na F717 holt nedám dopustit.

Pocta Zuzaně Navarové

Jak již poznamenala Gagí u komentářů k nejlepší písni, dnes v ranních hodinách podlehla rakovině jedna z mých nejoblíbenějších zpěvaček, Zuzana Navarová.

Celá její tvorba pro mě byla modlou, ať už s Nerezem, s KOA nebo na Plíhalově Nebe počká. Svět (a smrt hlavně) je krutý, když si uvědomím, že Zagorka a Nedvědi zpívaj' furt dál…

Shamanův web v novém kabátě

Před jistou dobou jsem se ptal, jestli jsem drsoň. V témže spotu jsem zmínil i obsahově velmi povedený web Shaman.cz. Shaman pře nedávnem uveřejnil novou, přepracovanou verzi stránek a k výtečnému obsahu tak přidal i SEO, přístupnost, použitelnost a vše zabalil do slušivéno kabátku (ke kterému jsem měl příležitost něco říst i já).

A já bych popřál novému Shamanovi hodně zdaru v příští tvorbě.

Nejlepší píseň ever!

Občas si tak říkám, že určovat nejlepčí píseň, která kdy byla napsána, je blbost. A když se nad tim zamyslim, mám pravdu. Každý totiž má jiné gusto a má svou „nej“. Proto taky razím teorii že není špatná hudba a dobrá hudba, ale jen hudba, která se líbí, nebo nelíbí…

Péťa „Pif“ Houška mi tvrdil, že nejlepší je Nothing Else Matters. Kdokoli jiný může mít oblíbenou jakoukoli jinou. Já jsem se dlouho zdráhal určovat, ale jak tak poslouchám KISS, tak je mi jasný, že „moje Nejlepší“ je I Still Love You. S touhle písní vydržím ještě dlouho, a jestli bude mít pořád stejnej podtext, kterej má teď, tak to potěš…

A jaká je vaše nej?