Finweblog - Matěj „Finwë“ Humpál

Archiv měsíce Prosinec 2006

Tak na ten další!

Ač zcela neoriginálně a „za 5 minut 12“ si dovolím popřát vám všem to, co se do nového roku přává.

Hapka & Horáček - Strážce plamene

Konečně! Dočkal jsem se dalšího alba této mi velmi blízké autorské dvojice. Poslechněte si také jeho tóny a poznejte, jak to vypadá, když se hudba dělá s touhou po dokonalosti, s umem a citem. A né pro peníze, jak je v poslední době tak obvyklé.

Celá řada známých a zvučných jmen. To je první, co „laika“ (rozuměj člověka neznalého stylu pera a klavíru zmíněné autorské dvojice) napadne při poslechu Strážce plamene. Osoby netradiční i „klasické“ – Jarek Nohavica, František Segrado, Tobias Szidi, respektive Jana Kirschner, Dan Landa, Hana Hegerová a nesmí chybět zpěv Petra Hapky… Zvláštní je, že ač prakticky žádná z těchto osobností nevyniká perfektním hlasovým projevem, na druhou stranu byste na české hudební scéně hledali výmluvnější šansoniery a šansonierky – zpěváky, kteří do stylu Hapky s Horáčkem naprosto přesně zapadají.

Už dlouho se mi nestalo, aby mě píseň srazila do kolen. Předposlední byly Versa Est a Duo Seraphim, žádné novinky ;) Před víc než rokem. Teď přišla První noc v novém bytě. Píseň, kterou uvést jako rádiový singl je skoro až kacířsví. Geniální zpěv Jarka Nohavici a Jany Kirschner, neustálé přechody mezi mollovou a durovou tóninou, bezpražcová basová kytara…

Ani ostatní písně nepokulhávají. Přesto, že i já jsem tenkrát kroutil hlavou nad významným oceněním Dana Landy jako zpěváka (myslím, že to byl ten kontroverzní Anděl), nelze popřít, že dvě písně, které na albu zpívá, nemají chybu. Dan totiž je majitelem hlasu, a to ve všech „testovaných“ polohách. Jak nízko, tak vysoko.

Ještě než jsem si album pustil, byla pro mne velmi velku záhadou jména František Segrado a Tobias Szidi. Záhadou zůstali, ale naprosto ohromili umem sdělit poselství písně, a to i přesto, že ten pravý význam písně „Na hotelu v Olomouci“, kterou skvěle interpretovala Tobias Szidi, mi došel až na desátý poslech. Zato Františkova Strážce plamene jsem si zamiloval hned napodruhé.

Škoda jen „Neodolatelné“ v podání Jarka Nohavici, je taková… Pro interpreta až moc nízko posazená, kdyby byla zpívaná o rejstřík výš, asi bych k ní měl taky těžko výhrady.

Zkrátka a dobře – nehledáte-li průměr, a pokud očekáváte od tvůrců hudby víc, než touhu vydělat si peníze, Strážce plamene je ta pravá volba. Geniální interpreti a ještě geniálnější tvůrci. Skvělé pěvecké výkony, nádherné aranže…