Finweblog - Matěj „Finwë“ Humpál

Archiv měsíce Únor 2006

Po letech ve velkém sboru

Nedávno mě požádala Helena Krasnická, sbormistryně Gaudey a Akcentu, zda bych nemohl v Gaudei zaskočit jako tenor na soutěžním koncertě v Belgii.

Mám problém naučit se říkat ne, proto jsem kývl (co si budeme nalhávat, ta Belgie na tom má taky svůj podíl). A abych se lehce seznámil s repertoárem, stavil jsem se v pondělí i na předzájezdním soustředění Gaudey.

No – v plnohodnotném sboru (ve smyslu počtu členů) jsem zpíval naposledy v jedenácti letetch – to nepočítám lehkou, zhruba třízkouškovou kooperaci s Cum decore v primě. A musím říct, že ve srovnání s Akcentem je to nebe a dudy.

Je pravda, že v Akcentu jsou nejmladší členové ze třetího ročníku, ale průměrný věk se blíží ca. 22 letem. Mentální vyspělost členů je vidět – jsme schopni líp reagovat na Heleniny žádosti a prostesty, máme větší morálku… zato Gaudea, kde je maximum druháků a třeťáků je na tom morálkou dost špatně. Neustále někdo kecá, nesoustředí se… Práce s takovým sborem (nemluvě o tom, že má 2–3krát víc členů, než komorní Akcent) je pak mnohem, mnohem obtížnější.

Ve velkém sboru je taky problém komunikace – není možné, aby spolu všichni členové udžovali rovnocenný vztah. Vznikají tak skupinky (ať žije Foglar), které mohou v nešťastném okamžiku narušit třeba i cekou atmosféru před klíčovám koncertem. Výkon sboru jde pak samozřejmě do kelu.

I přesto doufám, že se Gaudea, stejně jako já, svůj repertoár naučí, aby nebyla ostuda.

Poznámka: nemám žádný zájem na tom, zahajovat flamewar na téma Cum decore vs. Gaudea. Svou výpomoc Gaudei nezakládám na žádné zášti k Cum decore, a kdyby mě šalďácký sbor požádal o podobnou spolupráci, zřejmě bych také neodmítl.

Co vydrží mapa?

Při putování kdekoli v terénu, který neznáme (a tudíž chodíme hlavně s mapou), nás může překvapit nepřízeň počasí. V té chvíli je pozdě vzpomenout si, že jsme i naši mapu měli na takovou situaci připravit.

Mapa, jako taková, je velmi choulostivý kus papíru. Stačí jí třikrát, čtyřikrát denně rozložit a za týden se začne ze skladů vytrácet barva a poté se začne i trhat. Tomu však lze zabránit.

Původně (v roce 1995, když jsem do Kletru nastupoval) se používalo obalení do igelitu – jedna vrstva z jedné strany, druhá z druhé, kraje sešít nebo slepit. Toto řešení sice chrání proti vodě, ale jeho odolnost není vysoká – trhá se. Navíc mapu nechrání před poškozením ze stálého překládání. Vzpomínám si, jak jsme v Hradci Králové sháněli igelit na mapu a paní v papírnictví nám nabídla krásný, pevný, ale bohužel černý :-)

Později jsme doma přešli na možnost lepší, která se v Kletru používá dodnes. Je jí oblepení mapy průhlednou lepicí páskou. Čím je páska širší, tím lépe výsledný produkt vypadá (a menší dobu trvá i samotné oblepení mapy). Je ale třeba dávat pozor, aby nevznikala neolepená místa, a také aby se izolepa nechytla tam, kde nemá – při odlepování s sebou může utrhnout i kus mapy (je ale pravda, že novější mapy KČT – 1:50 000, které používáme – a nemůžeme si je vynachválit – jsou vyrobeny z lesklého papíru a páska z nich odlepit jde celkem dobře).

Mapa oblepená izolepou se pak stává takřka nezničitelnou, ale zároveň roste možnost jejího využití – nouzová ochrana před deštěm, ubrus (otřít a je to), dá se na ní dokonce i klouzat (pozor, na vlastní nebezpečí :)) Jednu takovou mapu jsem podrobil (neschválně) testu á la Horst Fuchs, kdy jsem ji (obalenou v rybičkové pomazánce) nechal ležet tři týdny pod sněhem (původní plán byl ji druhý den ze sněhu vyndat a zmrzlou pomazánku obouchat). Mapu jsem po třech týdnech vyndal a stále se dá používat (nutno ale přiznat, že lepící páska zkřehla a lehce zhnědla a to mapě na čitelnosti nepřidalo).

Zkrátka, olepení izolepou můžu vřele doporučit. Pokud neoblepujete ohromnou mapovou plachtu, je to to nejlepší, co se mapě dá udělat.

Nová kategorie Turistika bude přinášet postřehy a zkušenosti z oboru, které jsem za bezmála jedenáct let v Kletru stihl nasbírat.

Hodin(k)ová hádanka

Mám hodinky. Nové, od Vánoc. Casio. Takové ty s ručičkama i digitálkama…

Tuhle jsem si s nimi hrál, abych zjistil, jestli se ručičky seřizují stejně, jako u předchozích (též Casia). Seřizují. Stačí vstoupit do správného módu a zmačknout tlačítko, ručičky se začnou hývat dopředu. Jenže jsem si tím ručičky od digitálek rozhodil (posunuly se o nějakou 1/3 minuty) a rébus byl na světě.

Jak synchronizovat ručičky s digitálem, když ručičkami nechci objíždět celou 12hodinovku. Vím tedy toto:

• Ručičky se posunují každou 1/3 minuty o 1/3 dílku mezi minutami – v závislosti na digitálních vteřinách (v .0, .20 a .40).
• Na navrácení můžu použít jen 4 knoflíky hodinek (jak, není podstatné) a nesmím objíždět celou 12hodinovku
• Vyndání baterie neberu, nechci si hodinky zničit.
• Prosté přeřízení ditálek na úroveň ručiček mi taky nevyhovuje, předpokládejme, že digitály jdou správně a při použití tohoto řešení by se hodinky předbíhaly. Nechci. Je tedy nutné přeřídit ručičky.

Po chvíli přemýšlení (ne hraní s hodinkami, byla to mozková práce ;-) ) jsem na ten trik přišel. Přijdete na něj i vy, přestože nemáte moje hodinky po ruce?

Nefunguje vám Miranda?

Spousta lidí v posledních hodinách zaregistrovala potíže s ICQ protokolem v programech Miranda IM a Trilian.

Problém spočívá v tom, že nejde posílat zprávy – ICQ se chová naprosto nepředvídatelně – dvě Mirandy spolu nekomunikují, Miranda a Trilian ano, dvě ICQ ano, ICQ a Miranda ne…

Řešení pro Mirandu je celkem jednoduché – stačí provést aktualizaci ICQ pluginu tímto způsobem:

• Stahnout novou verzi pluginu z http://addon­s.miranda-im.org/detail­s.php?…
• Vypnout Mirandu
• Rozbalit stažený soubor do adresáře plugins v adresáři s Mirandou. Defaultně C:\Program Files\Miranda IM\Plugins
• Potvrdit přepsání
• Znovu nastartovat Mirandu.

Tato procedura zabrala ve většině případů.