Finweblog - Matěj „Finwë“ Humpál

Archiv měsíce Duben 2005

O ztrátě hudebního vkusu

Čas od času poslouchám v kabinětě u Tučňáka rádio. V místní hitparádě se objevuje i jedna víceméně známá píseň.

Řeč je o titulní písni seriálu „On je žena“, který mě nechává zcela chladným - Mat dámou. V rádiu jsem zaslechl vždy jen několik slabik refrénu - …hůl nad tebou zlámou… - a nějak se nemohl dostal k tomu, píseň slyšet celou - interpret (Martina Balogová) byl pro mě dostatečným lákadlem. Jakmile jsem ale tu možnost měl, začal jsem toho litovat.

Co by se dalo čekat od písně na zakázku - mecenášům se asi moc hluboko do kapsy sahat nechtělo a tak hudebníky nahradili syntetizátory a klávesami. Text je, lidově řečeno o ničem. Plytkost, bídná rytmizace… Pominu-li fakt, že Martina Balogová má vynikající hlas, ani v téhle oblasi si u mě píseň reputaci nespravila - nejen, že na začátku je půl minuty nesnesitelného ou jé ou jé s příšernou českou dikcí a rádobyozdobami, ale hlasové obsazení skladby vypadá asi takto: sólo: Balogová, první vokál: Balogová, druhý vokál: Balogová… a tak dále.

Nehlásím, že nemohou vznikat slabší písně. Ale co, pro Boha, drží Mat dámou už tři týdny na hitparádním stupni vítězů (třetí místo, RCL)?

Došel jsem k názoru, že jedna velká lidská „slabost“ je přizpůsobivost a tendence přejímání cizích názorů. Při dnešní síle médií stačí rvát do lidí cokoli, lidi si řeknou: „Jo, to je známý, hrajou to v rádiu, to musí bejt dobrý“. A potencionální hlasující máme na světě.

Smutným faktem zůstává, že to neplatí jen pro písničky v hitparádách (které se dají přepnout), ale i v reklamě, politice, zkrátka všude. Jak jsem zaslechl na jednom ze seminářů dějin umění:

Musíte se nabušit informacemi co nejvíc, potom nebude tak jednoduché vás přechytračit.

Semafory na záchodcích

Jeli jsme takhle jednou – s Kletrem, jak jinak – vlakem. A nebyl to ledajaký vlak a zrovnatak v něm nejeli ledajací cestující.

Dokonce to ani nebylo na trati Liberec-Rychnov. Bylo to na cestě z Liberce do Hrádku n. N. a vlak patřil společnosti s hrdým jménem Die Bahn. Za Hrádkem měl pokračovat do Žitavy a dál do Drážďan – přesto se mu na „palubě“ usadilo značné množství Čechů.

Seděli jsme kolmo na směr jízdy, naproti záchodkům. A ty se staly zdrojem veškerého povyražení po cestě.

Představte si:

• První člověk, vzhledem k tomu, že na záchodě bylo volno, problém neměl. Barva políčka pod klikou se ze zelené změnila na jasně červenou
• Člověk č. 2: Přišel, zabral za kliku. Zavřeno. Odešel
• Člověk třetí: Přišel, kouknul na červenou, zabral za kliku. Nic. „Prosimvás, je tam vevnitř někdo?“ „Jo, je,“ my na to. Člověk se otočil a odešel
• Člověk první odešel
• Čtvrtá člověk: Přišla, koukla na zelenou: „Prosimvás, je tam vevnitř někdo?“ „ne, neni,“ my na to. Nesměle vzala za kliku a vlezla dovnitř.
• Člověk č. 2, druhý pokus: Bere za kliku, zamčeno. Kouká na červenou. Bere za kliku, silněji. Opět nic. Pokčí rameny a odchází.
• Člověk třetí, druhý pokus: Přichází, bere za kliku. Nic. Kouká na červenou, zabere ještě jednou za kliku. Nic. „Prosimvás, je tam vevnitř někdo?“ „Jo, je,“ my na to. Odchází.

Nebýt toho, že jsme v Chotyni vystupovali, asi bychom se:

• buď umlátili smíchy
• nebo bychom si přisadili (pane, znáte semafor?) a umlátil by nás ten, na kterého by byl ten bonmot nasměrován

Je sice pravda, že ČD mají (pokud nějaké mají) u záchodků „semaforky“ červeno-bílé, ale co je v tom za rozdíl?

Vidím červenou - barva agresivní, barva výstražná, barva, která sama o sobě říká stop - tak neberu za kliku, je tam obsazeno. A nutno podotknout, že nezi těmi pokusy nebyl ani jeden „normálni“, takhle šly za sebou…

Někdy mám ty Windows opravdu rád

Poslední den a půl nám doma nešel internet.

Situace: v noci z včerejška na dnešek jsem se vrátil domů a koukám, na stole druhý počítač. Sednul jsem si k našemu vlastnímu, že ještě vlezu na ICQ a posléze zjistil, že nejde internet. Zahlédl jsem vedle sebe nějaké čachry se síťovými kabely, ale přes všechno úsilí se mi nepovedlo připojit. S hubou plnou nadávek směřovaných na Contactel, našeho ISP, jsem zalezl do postele, abych se dnes probudil s kocourem za krkem.

Ráno mi bylo řečeno, že poč č. 2 je kamaráda, kterýžto ho nesl ke svému otci, ale nezastihl jej doma, tak si bednu i s monitorem uložil u nás. A že prý s bratrem něco tahali z disku na disk, nekříženým kabelem… Začínalo mi být jasné, odkud vítr vane.

Ve škole jsem váhal, jestli jít dom nebo ne, když mi nefunguje net. Andrew ale pingnul náš router moje IP (neveřejné) a zjistil, že net by jít měl. Tak jsem vyrazil a doma zjistil – že nejde. Zachránili to Worms Armageddon, Half-Life² a řežba Battle for Middle-Earth. Pak jsem dostal nápad a nabootoval do Linuxu.

Vida, internet jde! Proud nadávek jsem přesměroval z ISP na bratra a kamaráda a po návratu do oken se snažil přenastavit síť tak, aby se okýnka připojila. Marně. Před jedenáctou už jsem začal ztrácet naděje a sahat po střence, kterou bych použil proti spícímu sourozenci, ale pak mi hlavou projel nápad.

Utilitu obnovení systému jsem dávno odsoudil jako zbytečnou. Teď mi ale svitla naděje, že by mohla pomoci. Čtvrt hodiny jsem ji hledal (ne že by na ni v „Centru pro nápovědu a odpornou pomoc“ nebyl žádný odkaz), a pak ji spustil, s bodem obnovení v sobotu. Počítač se restartoval, obnovil a po staru windows se mi Thunderbird (který spouštím automaticky) připojil ke všem POP3 serverům.

Je sice pravda, že jsem si alespoň moh' zvyknout na Linux, ale to by mi šlo špatně. A i když windows spolu s BFU a iniciativními blbci něco čas od času pokazí, cesta k nápravě tu je. A často i jednodušší, než format c:\.

Poznejte se, ze všech stran

Mám sklon k tomu, nevěřit horoskopům. Pak si ale občas zpětně přečtu svůj (nebo i cizí) horoskop nebo charakteristiku znamení a zjistím, že to docela sedí.

Horoskopy, horoskopy

Horoskopů je celá řada, ne jen ten náš, se znameními zvěrokruhu. Každý horoskop určuje svá znamení různě, všechny se ale řídí datem (rokem, obdobím) narození. „Náš“ horoskop určuje znamení podle toho, v kterém souhvězdí zvířetníku stojí slunce v době narození. Keltové nepřidělují vlastnosti zvířatům, ale stromům. V Čínském horoskopu platí znamení pro celý rok…

Zkoušel jsem si číst charakteristiky pro Cypřiš (to je můj strom podle Keltského stromoskopu, a většina z jeho popisu na mě sedí. Zrovnatak část popisu tygra z horoskopu čínského).

Neleze vám do hlavy, proč by se ale měly vlastnosti lidí narozených ve stejnou roční dobu shodovat? Je nasnadě, že na charakterových vlastnostech se odráží i společnost, výchova, prostředí.

Nesedí vám váš popis? Zkontrolujte si, jestli vaše datum narození není na rozmezí jednotlivých období. Vlastnosti se pak prý prolínají – mělo by to platit minimálně u Keltů a „u nás“.

Pokračování článku…

Kletr da new one

Někdy v týdnu jsem do oběhu vypustil ne zcela hotový web T. O. Kletr.

Noví kletři mají, alespoň doufám, vše, co by měl správný web mít. SEO odkazy, validní, sémantika, písmo v relativních jednotkách, oddělený vzhled od obsahu. Ale to je přece všechno samozřejmost.

A kdyby se ještě někdo chtěl zeptat, proč je zarovnanej doleva, tak proto, aby měl ten provázek od buzoly kam mizet ;) A BTW Andrew, dik za menupomoc.

Tak je mi rok

Kybyste si náhodou mysleli, že tahl zpráva je Apríl, není. Spíš real …napsaný to tak nevyzní…

Když jsem před rokem psal první příspěvek tohohle plátku, ani jsem nepředpokládal, že bych v psaní vydržel tak dlouho.

Je sice pravda, že poslední dobou to tu mírně zanedbávám, ale budu se snažit to napravit, přinejhorším se tu z toho stane fotoblog-only;)