(Aktualizováno 11. 7.) Málo věcí mě dokáže vytočit tak, že se rozpálím do běla, tep mi vyskočí na 200 a začnou se mi klepat ruce tak, že nedokážu napsat větu bez překlepů. Jednou z nich je, když dá někdo moje telefonní číslo nějakému agentovi s teplou vodou bez mého svolení, jinou zas, když vyprodukuji obsah, někdo mi ho sprostě ukradne a když ho konfrontuju, zavěsí mi telefon uprostřed věty.
Prodávám foťák. Svého milého „Karla“ (Zeisse), který mi věrně sloužil, ale zatoužil jsem po lepším a nevidím důvod vydržovat si dva foťáky vyšší třídy. Proto jsem sednul k internetu a sesmolil aukci na aukru (už skončila) a k ní připojil fotku prodávaného Soňáka, kterou jsem osobně vyfotil u nás na balkoně.
Aukce skončila, dal jsem další inzerát, tentokrát na www.fotobazar.cz. A abych byl v obraze, prošel jsem (pár dní po vložení vlastního) i ostatní inzeráty, které nabízely stejný foťák. Jaké bylo moje překvapení, když jsem našel inzerát (screenshot), u kterého byla moje fotka!
Říkám si: takle to nenecháš, vzal jsem telefon a zavolal na kontaktní
číslo. Paní, která to zvedla, zněla nejistě. Zeptal jsem se jí, jestli
ta fotka, co tam je, je fotka prodávaného přístroje:
Ona: Není, ale je to stejnej typ…
Já: A odkud je ta fotka?
Ona: To já nevim, tu tam dával manžel.
Já: Já vám řeknu, odkud je ta fotka. To je moje fotka,
z inzerátu fotoaparátu, který sám prodávám, osobně jsem ji vyfotil
a je na ní přímo přístroj, který prodávám. A přijde mi
nefér…
Obsazovací tón.
Ženská mi klidně zavěsí v půlce věty. Sakra, tlak se mi
zdvojnásobil a trvalo hodnou chvíli, než se mi přestaly třást ruce.
Napsal jsem na kontaktní e-mail fotobazaru s žádostí
o odstranění inzerátu a čekám, jak zareagují. A té paní ve
schránce taky nechám zprávu. Třeba změní názor a alespoň se
omluví.
Aktualizováno: Přišla mi odpověď od fotobazar.cz – záležitost chápou, uznávají a inzerát bez okolků smazali. Skvělý přístup, děkuji za něj. Paní se mi neozvala. Budu pro příště s takovými počítat a svoje fotky určené jinam, než na vlastní weby, raději opatřovat vodoznakem.
Co a jak nastavit do funkce header, aby se stalo to a to?
Tento článek je zejména rychlým návodem pro vlastní potřebu. Na úvod ještě připomenu, že hlavičky je nutno posílat před tím, než se začne cokoliv vypisovat. Ale na to byste, díky/kvůli warningu přišli jistě sami :)
Skvělý a podrobný článek o přesměrování s 3XX kódy pod HTTP na La Trine
// Přesměruje na http://example.com
// mělo by se uvádět kompletní absolutní URL.
header('Location: http://example.com');
// Nastaví typ dokumentu na plaintext a kódování na utf-8
header('Content-type: text/plain; charset=utf-8');
// Nastaví odpověď tak, aby prohlížeč nechal obsah odpovědi stahnout místo zobrazení
// Při posílání netextových dat je lepší nastavit Content-type např. na application/octet-stream
header('Content-disposition: attachment; filename=file.txt');
Následující příklad by měl browsery, které se chovají podle
specifikace, donutit danou stránku nikdy necachovat.
Více
o Cache-Control
// datum, kdy vyprší platnost stránky (dojde k zneplatnění cache). Ve formátu podle RFC 2822
header('Expires: Mon, 26 Jul 1997 05:00:00 GMT');
// datum poslední modifikace souboru. Porovnává se s datem prohlížečové cache a životností cache.
header('Last-Modified: ' . gmdate( 'D, d M Y H:i:s' ) . ' GMT');
// vlastnosti cache. Neukládat, necachovat, vždy znovu načíst ze serveru.
header('Cache-Control: no-store, no-cache, must-revalidate');
// vlastnosti cache. Příznak false ve funkci header znamená, že se má
// obsah přidat ke stávající hlavičce Cache-Control, místo přepsání (defaultní chování)
header('Cache-Control: post-check=0, pre-check=0', false);
// Necachovat. Hlavičky Pragma jsou pozůstatkem ze specifikace HTTP 1.0
// a pro klienty nejsou povinné. Proto se také už neplánuje zavedení jejich nových hodnot.
header('Pragma: no-cache');
Při použití „custom 404 message“ (např. při obcházení mod_rewrite) je třeba potlačit defaultní zprávu serveru o tom, že došlo k chybě 404. K tomu slouží jméno protokou spolu s číslem a jménem odpovědi. Zrovna tak se dá server „přesvědčit“ k zaslání stavu 404, pokud používáme nějaký framework a všechny requesty (ať už existující, nebo ne) přesměrováváme do bootstrapu.
Seznam návratových kódů s odpovídajícími významy
// Nastaví 200 OK
header('HTTP/1.1 200 OK');
// Vzápětí ho přepíše na 404 Not Found
header('HTTP/1.1 404 Not Found');
// Obdobně funguje i pro ostatní návratové kódy
Na víc možností, které by se v PHP mohly hodit si nevzpomínám. Pokud si vzpomenu, doplním. Pokud na ně přijdete vy, jsou vítány v komentářích. Budiž vám k tomu nápomocna syntax Texy pro php kód.
„Hurá“, Apple konečně přizpůsobil svojí betu „nejlepšího prohlížeče na světe“ i nám smrtelníkům s českými Windows… Stručně shrnu první pocity.
width a
height přímo v HTML.
Nahoře Safari, dole Firefox.

Asi jsem si až příliš zvykl na přizpůsobivost Firefoxu, že mi plusy, které Safari přináší, k přechodu (a dokonce ani k uvažování o něm) prostě nestačí.
Uvědomil jsem si dnes, že mám svůj Firefox narvaný pluginy
rozšířeními a vyladěný k maximální použitelnosti.
Podělím se o to, jak to všechno vlastně vypadá.
Po kliknutí se objeví větší obrázek, kde je vše vidět pěkně pohromadě (jestli se vám obrázek zobrazený javascriptem nevejde na obrazovku, otevřete si jej (ve firefoxu) do nového tabu).
Navíc mám mnoho komprimovaných záložek (pouze ikony – pro weby bez faviconu je možné nastavit pomocí rozšíření Favicon Picker).
Dále mám nastavenou celou řadu zkratek pro rychlé vyhledávání (imdb, wikipedie, cambridge dictionary, jyxo, jyxo zboží a podobně).
I přes velké množství rozšíření běhá firefox stabilně a klidně i několik dní bez nutnosti restartu (kvůli velké spotřebě paměti).
P. S.: Kompletní seznam rozšíření
Jan Spálený patří k mým oblíbenějším umělcům – proto jsem s radostí uvítal zprávu o vydání nové desky Zahrada v dešti, nechal se třikrát odpálkovat v bontonlandu v Centru Chodov (že prý „Ten nic nového nevydal“) a konečně kýženou placku sehnal až v Liberci, taktéž v bontonlandu.
První
nepříjemné překvapení mne čekalo při vložení disku do mechaniky
– ze sluchátek se mi totiž ozývalo jen přerývaný tlumený zvuk
tuby, nic, co by se dalo poslouchat. Zkusil jsem nagrabovat – výsledek
byl ještě horší. Že by nějaká ochrana proti kopírování? Nebo je
poškozené médium? Zkontroloval jsem povrch média – bez škrábanců,
v pořádku (to, že médium vypadá jako pálené a ne jako lisované,
nechám stranou). Vrátil jsem do mechaniky a hle – hraje.
ASPM má netradiční nástrojové obsazení, krom tuby a kornetu vyniká zejména vibrafon (někdy nahrazený marimbou). Z předchozích desek jsem byl zvyklý na skvělé, chytlavé melodie (některé z nich rytmicky pekelně náročné), perfektně hráčsky zvládnuté, doplněné o chraplavý hlas Jana Spáleného, který zpíval texty s poselstvím, s myšlenkou, vtipné, hravé rýmem.
Při prvním poslechu této desky mne zkamala jak melodická, tak textová stránka věci. Melodie mi přišly překombinované, jako od někoho kdo se buď snaží poprvé napsat blues, nebo se zoufale pokouší vymyslet něco nového (zejména skladba Tonda B. III.), ale múza nepřichází (neleze s autory do kutlochu, jak se zpívá v první písni „Mé múze“).
Co se desce nedá upřít, jsou fantastická aranžmá, skvěle zasazená do nástrojového obsazení, s nápadem. Jen zpěvová linka občas Janu Spálenému chraptí až moc, a tam, kde by mohly skoky o sekundu, tercii skvěle doplnit doprovod, tím písničky lehce ztrácejí.
Druhý poslech mi přinesl zalíbení v několika hudebních nápadech. Mám rád desky, které si člověk musí krapet naposlouchat, aby se mu začly líbit. (A tak to zdaleka není u všech, některé se mi nezalíbí, i kdybych je poslouchal stále dokola). Je to jakási známka toho, že mi pak déle vydrží, neoposlouchají se tak rychle… A s každým dalším poslechem se mi deska líbí zas o trochu víc.
Resumé? Na předchozí dvě fantastická alba Jana Spáleného & ASPM Zahrada v dešti nemá. Ztrácí hlavně školáckými texty, ve kterých buď chybí idea, nebo je tak překombinovaná, jako jsou na některých místech melodie. A to mi pak dělá problém ji najít. Jinak ale deska dokáže zaujmout a za předchozími rozhodně nezaostává aranžemi.
Ochrana proti kopírování se nekoná – jen jsem si později uvědomil, že jsem ve winampu povoli 24bit přehrávání a to mi s MP3 jaksi nefungovalo :-)
Martin Malý na webu Čertoděj upozorňoval na „komunitní“ RSS čtečku Illumio – Položky a kanály jsou umístěny na vzdáleném serveru a spravovány pomocí lokálního klienta. Tahle idea se mi velmi zamlouvá a Illumio slibovalo i víc – sdružování do skupin čtenářů s podobným zaměřením, či upozorňování na články, které se blíží vašemu zájmu, a s normální čtečkou byste je propásli, protože zdroj, ze kterého pocházejí, třeba neznáte.
Nechal jsem se tedy zlákat a Illumio klienta stahl a nainstaloval. První
nepříjemný pocit byl už z průběhu instalace – usmívající se
slečny s internetových fotobank mi automaticky evokují lichváře typu
cofidis nebo provident – instalátor mi neumožnil zakázat vytvoření
položky programu v nabídce Start, což by nebylo nic zas až tak
hrozného, kdyby si program nevytvořil v položce Programy
svého zástupce ale navíc ještě přímo v první úrovni nabídky
Start vlastní složku Programs\Startup(!). Fuj. Zároveň si
vyrobil složku C:\temp, kam zapsal dva textové soubory (Fuj fuj,
aneb jak to vypadá, když je programátor čuně a neumí používat proměnné
souborového systému). Při instalaci vyžaduje vypnutí prohlížeče, ale
když kliknete na „Cancel“, tak se dané okno objeví znovu – vypnutí
prohlížeče tedy nejde obejít.