Finweblog - Matěj „Finwë“ Humpál

Archiv měsíce Červenec 2004

Podivná čeština

Rozmlouvaje s kamarády, narazil jsem na zajímavé české slovo: nekňuba. Takové slovo (spolu s dalšími) ve mně vyvolává pocit, že existuje i nějaký kňuba. Ovšem to jsem v životě neslyšel.

A jsou i další – nemocný/mocný bych ještě skousnul, nemotorný/motorný už je horší, ale co si mám proboha představit u slov neohrabaný nebo neduživý?

Po třech týdnech...

Tak jsem zpátky. A že jsem se během těch tří týdnů pozastavoval nad celou řadou věcí.

Táborová píseň

Nevím, čím to je, ale na našem táboře můžete od rána do večera slyšet nějakou tu píseň. Ale že nejpopoulárnější bude prozpěvovat si Daddy Cool od Boney M a takové fláky jako Xanadu nebo She's a Maniac, bych si opravdu netipoval. Alespoň, že s druhou polovinou přišla změna v podobě znělky Grand Prix od Accolade, všemožných obměn písní Stará Pivničková od Čechomorů a Noci královny Kristiny od bří Ryvolů…

Červená za „pětku“

Na táboře jsme se mimojiné podívali i na Tiské stěny. Skutečně jedinečná podívaná. Tisá je městečko skládající se pouze z havní ulice, hospod a hotýlků. A když chcete projít stěny po červené značce, začne na vás křičet babka v budce, že prý: „zaplatit vstupné!“. Nebylo nám dost dobře jasné proč, ale vzápěstí se nám dostalo odpovědi, že prý červená značka KČT vede místy stejnou trasou, jako místní naučná stezka a za tu se platí. Říkali jsme si, budiž, zaplatíme. A kolik myslíte, že těch společných úseků obou cest bylo? přibližně 20 metrů. A největší rozčarování? Pokladna na druhé straně skal byla zavřená – vstup zde tudíž zdarma. Doteď si říkám, že jsem si měl trochu zaprudit a požádat babku o ukázání povolení k provozování tohohle pochybného "obchodu". Myslím, že by jí trvalo dost dlouho, než by nějaké vyhrabala. Pokud by vůbec nějaké měla…

Rezervovaná rezervace

Na našich toulkách přírodou jsme se dostali do krásných míst v údolí Kamenice, konkrétně k Dolskému mlýnu. Užívali jsme si koupání v ledové řece a najednou, kde se vzal, tu se vzal (přijel služební toyotou z Jetřichovic) oslovil nás ochranář přírody, že prý se v parku nesmí spát, tábořit a tak podobně. Jako bychom to nevěděli. Pod jeho nátlakem jsme byli nuceni uvařit a přespat ve skautském táboře na křižovatce značených cest asi půl kilometru od mlýna. Také v parku. A mě by zajímalo, proč správa Českosaského Švýcarska tak brojí proti trampům a otrkanějším turistům, když pak povolí skupině 60 dětí a minimálně 15 organizátorů uspořádat si uprostřed jednoho ze čtyř nejchráněnějších území republiky tábor. Když jsem viděl, co všechno Kamenici dělaj a co do ní pouštěj… Ovšem musím podotknout, že k nám byli velice přívětiví a ráno nás nenechali odejít, aniž bychom si do lahví nabrali čaj, který uvařili.