To se jednou člověk náhodou naskytne u nehody.
Nic příjemného. Ovíněn se sunu (spolu se slečnou) směrem domů, míjíme neméně napitou partu sedící na chodníku, pokračujeme dál, a když jsme asi na padesát metrů od té party, projede okolo taxík a srazí jednu z dívek. Ano, to by se dalo pochopit, podnapilá vlítne pod kola… Co ale omluvitelné nebylo, bylo to, že taxikář, profesionální řidič z místa činu ujel. Za tmavou škodovkou (IMHO) se jen zaprášilo. Volám 155, krátký rozhovor, pokládám, běžím ke zraněné, záchranka i policie tu jsou do dvou minut. Kamarádi slečny jsou v bojovné náladě a nevypadají přátelsky. Odcházíme. Vím, že o dámu je postaráno, ale stejně se to zarývá pod kůži. Příkladná bezohlednost, po které jsem poprvé volal oprávněně 155…
Pozvali mě, jestli nechci jet o prázdninách na prodloužený týden na plachetnici do Chorvatska. Neváhal jsem – společnost měla být víc než uspokojující. A proč Rachtění? „U nás“ na Ratabu máme ve zvyku cpát na začátek Ra- i tam, kde to sedí daleko méně ;)
Na lodi je třeba kapitán. Toho se „ujal“ (působil i jako
duchovní otec celé akce) Tomáš „Loony“ Jakoubek, který nás všechny
potenciální námořníky už od ledna bombardoval e-maily s více, či méně
podrobnými informacemi o tom, jak to na lodi chodí, co kolik bude stát, co
se smí a co se nesmí, a zajišťoval vše potřebné ohledně zapůjčení
lodi od chaterové společnosti.