Finweblog - Matěj „Finwë“ Humpál

Archiv měsíce Září 2005

The Real Group - In the Middle Of Life

České národní povědomí o švédských vokálních souborech asi nebude nic moc. Proto taky většina z vás nebude znát kvintet The Real Group, který nedávno vydal svou novou desku – In The Middle Of Life.

S The Real Group jsem se seznámil před nástupem do Akcentu – konkrétně s hitem Chili Con Carne, o kterém jsem už určitě psal, a který můžete slyšet i od Akcentu. Deska „Nothing but The Real Group“, na které Chili je, se mi zas tak silná nezdá – vypalovačky jsou tam dvě, tři, a zbytek jsou pomalé, skoro až unylé fláky, s malou pestrostí aranží.

Zato In The Middle Of Life je jiná. Vokalisti opustili zažité schéma „a capella, sem tam beatový podkládek“ a do svých písní (všechny skladby jsou původní) namontovali elektrické kytary, baskytaru, sem tam klávesy a opravdové bicí. Zároveň existují (na internetu) aranže čistě pro sborovou úpravu.

Na ItMoL je parádní, že ani pomalé písně netrpí unylostí, nebo aranžemi bez nápadu. Skvělá je (i pro velké použití nástrojů) úvodní Prime Time Blues. Fantastický kus tenora Anderse Edenrotha jsou pomalé, mollové Words, nebo rychlá The Grass Grows Greener s geniálním basovým (vokálním) sólem a beatboxovým doprovodem. A co teprve geniální vokálová Gøta! Nelekejte se názvu, je kompletně bez textu – a i kdyby byla švédsky, poslouchala by se určitě skvěle. Švédština je totiž na hudbu skvělý jazyk, a o to víc v podání The Real Group.

Jediná nevýhoda Real Group je ta, že se jejich alba VELMI těžko shání. Jak v českých obchodech, tak na P2P sítích. A to je škoda, protože by mohli být tahounem a iniciátorem vzniku podobných, českých sborů. Máme jen 4TET a to je zoufale málo.

Střípky vlastní historie

Do uklízení se málokdo hrne. Ať už se uklízí kdekoli. Někdy je ale úklid potřeba a když se uklízí zajímavá místa, člověk často narazí na zajímavé věci.

Na chalupě máme starou místnost, kam se odkládá harampádí. Dříve tomu tak nebylo, dokonce si pamatuju, jak jsme tam spali. Ale během let se v té půdní místnosti nahromadilo neskutečné množství starých věcí a my se rozhodli (kvůli prostoru pro ubytování hostí oslavy významného jubilea) tu místnost vyklidit.

Prokousávajíce se hromadami věcí jsme postupně obnovovali zažité i nezažité vzpomínky na životy obyvatel chalupy. Začalo to bundou. Bundou, kterou jsem ve čtvrté třídě nosil na turisťák a na jedné výpravě mi ji vzadu spálily plameny krbu, u kterého jsem stál… Měl jsem z toho tenkrát málem mindrák, ale maminka tu díru spravila tak, že záplata ani není poznat…

Pokračovalo to tátovými kravatami, sbírkou odznaků, hračkami. Starými dikobrazy, knížkami. Až nejstarší vrstvy ale přinesly ty pravé poklady.

Pradědeček měl ve zvyku psát si do kalendářů (takových těch knižních) co který den dělal a jaké bylo počasí. V mimořádných dnech se dala najít i poznámka navíc („Milan na návštěvě“). Jak jsme tak zaprášenými knihami listovali, narazili jsme na 21. srpna 1968 – mezi zápisy o tom, kde se kdy oralo, je malá poznámka Okupace. Jako by se nic nedělo, další dny opět zápisy o tom, kde se kdy oralo. Pak jsme narazili na zápisník z roku 1938. U 15. března je poznámka „Neštěstí vlasti!“.
Smutné jsou poslední stránky pradědečkova deníku. Poloprázdné, často s jediným „Marodil“ uprostřed. A pak – nic. Prázdno. Vzpomněl jsem si na Jana Tleskače.

Posledním nádherným artefaktem, který chalupa vydala je mapa Jirkova snad ještě z dob císařství. Prohlédnout si ji můžete kliknutím na obrázek nahoře. A jak to s tou místností dopadlo? Je prázdná, je v ní koberec a místo pro 10 lidí se spacáky.

Jak na růže

Víte, jak se starat o růže? A jak docílit více krásnějších květů?

Fígl je v tom, že květy se musí po odkvětu hned odstřihnout zahradnickými nůžkami. Rostlina si tak zachová víc síly pro květy, místo aby ji použila na tvorbu šípků.

Poznámka: publikováno přímo z chalupy mobilním telefonem Nokia 6230

Příchody a odchody

Nevím, čím to je, ale poslední dobou se mi zdá, že spousta skupin lidí (alespoň tak, jak jsem je znal a měl rád), se začíná rozpadat. A obávám se, že to není jen zdání, ale tvrdá pravda.

Odchody a rozchody

Nemám rád změny. Tedy – ty změny, kde se přechází od něčeho zaběhnutého k něčemu jinému, neznámému. Taková změna se právě odehrála – mám po maturitě, nastoupil jsem na novou školu, jiné město, jiní lidé, daleko od přátel, lásek, zázemí. A tahle změna má za následek také odchod (ale určitě ne definitivní) z part, kde jsem rád a kde jsem strávil jedny z nejhezčích chvil života – Ratab a Kletr.

Změny ale postihnou i ostatní – vzhledem k tomu, že nejsem sám, kdo odchází. A proto se obávám, aby ani jedna z part nevymřela na úbytek členů – přeci jen – všichni v Liberci zůstat na věky nemůžeme a nových dobrých lidí je jako šafránu. A s tím souvisí další problém:

Příchody

Dvě skupiny, které nahoře jmenuju, trpí na nové členy. Hlavním problémem jsou mladí. Nevěřili byste, jak je obtížné, sehnat do oddílu patnáct deset dobrých, stálých nováčků – druháků. Zpomalené od Soudu ani od jinud nepočítám a grázly, pokrytce a hamouny taky ne. Nevím čím to je, asi přetechnizovanou dobou – každý druhák je teď buď zavalen kroužky a zájmy a na oddíl nemá čas, nebo je domácí povaleč a oddíl je na něj moc velká zátěž. Nevím čím to, ale když jsem před deseti lety začínal sám, ze složení první schůzky nás v oddíle vydržela minimálně polovina pět let a tři lidi dodnes. Dnešní nováčci mají mnohem větší „úmrtnost“. U prvňáků a druháků to ještě jde, ale sehnat pořádnou posilu k „velkým“ (5. třída +) je nadlidský úkol.

A druhý problém příchodů jsou sympatie. V oddíle nám to, vzhledem k nedostatku pořádných nováčků nehrozí, ale Ratab bude mít, obávám se, problém se sžít a dát dohromady. Hodně se promíchaly a zindiferentněly skupiny organizátorů a účastníků, okruh potenciálních přátel se rozšířil a já se obávám, aby se moc nerozšířila závist, nesnášenlivost a žárlivost.

Čas na redesign

Čas od času nadejde chvíle, kdy je potřeba změna.

Nejsem z těch, co by svému webu dopřávali nový vzhled co chvíli (jako třeba Dan). Už dlouho si říkám, že by Finweblog potřeboval nový kabát, a konec konců i nové vnitřnosti. O víkendu jsem si hrál a výsledkem je to, co vidíte před sebou – nový design i kód.

Doufám, že se vám líbí. Pokud ne, přeji vám, abyste si na něj rychle zvykli, i já jsem s tím měl ze začátku potíže ;-) A pokud objevíte nějakou chybu, tak budu rád, když mi dáte vědět – spousta se toho ztratí, i když máme OOP.

Inspiruje se Rowlingová v Čechách?

Sledovat televizi po ránu může být o zdraví. Nebo minimálně o bránici.

Například v dnešním ranním Jihomoravském večerníku jsem de dozvěděl, jaké štěstí měl rybář odkudsi z jižní Moravy, protože při rybaření spadla těsně vedle něj větev vedle rostoucí vrby. Což by nebylo nic zas až tak světoborného, kdyby jiný místní starousedlík neprohlásil:

…tento strom spadl například dnes již podruhé…

Začínám doufat, že bradavická škola čar a magie je někde na Jižní Moravě.

Finwí fotoblog

Trochu jsem pracoval. A po týdnu, dvou, nebo třech jsem dokončil (v rámci) nový „projekt“ – Finwí fotoblog.

Proč vlastní samostatný fotoblog? Protože mi současná šířka fotek (430px) nestačí. Protože se mi doma kupí fotky, které publikuji vždy až s odstupen tří textových příspěvků. A konečně – protože jsem se potřeboval na něčem naučit GNU gettext a tak trochu prohloubit znalost OOP.

Jak to bude s fotkami rozdělené? Všechny, ale všechny každopádně uvidíte na fotoblogu. Ty nejlepčí (nebo ty na které to vyjde) dám i sem, protože text oddělený obrázky vypadá zkrátka líp…

Takže ještě jednou: http://fotoblog.finwe.info

Katce