To se jednou člověk náhodou naskytne u nehody.
Nic příjemného. Ovíněn se sunu (spolu se slečnou) směrem domů, míjíme neméně napitou partu sedící na chodníku, pokračujeme dál, a když jsme asi na padesát metrů od té party, projede okolo taxík a srazí jednu z dívek. Ano, to by se dalo pochopit, podnapilá vlítne pod kola… Co ale omluvitelné nebylo, bylo to, že taxikář, profesionální řidič z místa činu ujel. Za tmavou škodovkou (IMHO) se jen zaprášilo. Volám 155, krátký rozhovor, pokládám, běžím ke zraněné, záchranka i policie tu jsou do dvou minut. Kamarádi slečny jsou v bojovné náladě a nevypadají přátelsky. Odcházíme. Vím, že o dámu je postaráno, ale stejně se to zarývá pod kůži. Příkladná bezohlednost, po které jsem poprvé volal oprávněně 155…
RSS feed komentářů k tomuto článku
Tak tohle je ten pravý důvod, proč nosím neustále v batůžku lékárničku, kamkoliv jdu. Ačkoliv se mi kvůli tomu většina lidí směje a považují mě za paranoika… Třeba pět let ji člověk nepoužije, ale pak přijde pět minut, kdy se mu zatraceně hodí.
#4 - Shaman Nic si z toho nedělej, že jsi paranoik – nejsi v tom sám! Lékarničku nosím v batohu už taky pěkných pár let a to nejen, když nekam vyrážím s Ginkgem…
Tys někdy volal 155 neoprávněně??