7. 11. 2004, 20.24
Každý, kdo má blog, si někdy na něco stěžuje. Ať už na bolavá záda nebo neohleduplné řidiče. Já mám náladu pod psa.
Poslouchám Duo Seraphim od J. H. Galla a Versa est od T. L. de Victoria. Omílám to už asi po dvacátý a ještě mě to neomrzelo. Proložil jsem to jedním Requiem od Mozarta. To je tak krásná hudba! Ale člověku na duchu moc nepřidá.
Nevím, z čeho ta moje Vánoční nálada plyne. Jen doufám, že se vytratí ještě před tím, než půjdu spát…
Výkřik do tmy, Musique
Komentáře
Andrew
8. 11. 2004, 1.54
Matěji, každý má občas den blbec , kdy se nic nedaří a člověk má náladu pod psa, i když většinou ani neví proč.
Ale ono to vždycky dřív nebo pozdějc přejde.
A sám určitě nejlíp víš, že nálada se nejsnáze zlepšuje v kruhu lidí, které máš rád a kteří mají rádi tebe.
Takže kdyby Ti ta mizerná nálada vydržela až do zítřka (vlastně dneška), tak dám ruku do ohně, že po celém dni stráveném ve škole a knihovně budeš v pohodě.
Andrew
8. 11. 2004, 1.54
Jo a jdu spát, za 4 hodiny vstávám :-)
Gagí
8. 11. 2004, 17.46
Víš, Matýsku, jeden moc chytrej člověk napsal: „Čím hlouběji se do vás vryje žal, tím více radosti obsáhnete… Když jste plni žalu, pohleďte do srdce a zjistíte, že vlastně pláčete pro to, co bylo vaším potěšením…Radost a žal jsou neoddělitelné…“ Určitě ho poznáváš :)
A něco k těm skladbám, co posloucháš… Duo seraphin je veselá skladba, o andělích kterak na sebe volají z obláčku na obláček o slávě Boha. A Versa, no, tak tam je to už docela jiný, ta je asi opravdu smutná. Ale krásně smutná…
Alsiik
22. 1. 2005, 11.07
No, nevím jestli se nepletu, ale Versa est … je od Alonsa Loba. Možná, že ten verš někde zhudebnil i T. L. de Victoria, ruku do ohně za to nedám – ale o to tady přece vůbec nejde. Jde o to, že i mě v dnešní době schází obecně panující princip, ke kterému bych se mohl vztáhnout a reagovat na něj. To „vyrovnávání se“ nacházím právě v takovéhle hudbě v té největší míře – jakkoliv je mi jasné, že autorovi šlo samozřejmě i o hudební efekt. Nedovedu si ani představit, jak na obec věřících muselo v kostele/chrámu/katedrále provedení dvojsborového Versa… působit. Navíc to sepětí hudební složky s myšlenkou, která je tam v tom textu vložená, je mimořádně těsné a neuvěřitelné.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících
Mrzí mne, nebuduť déle živ. Přestaniž mne zdržovati, nebo marní jsou dnové moji.
A přes to všechno se na konci za poslední zadrženou ligaturou ozve Víra s Nadějí … v dur.
Taky se k týhle – a stejně tak k mnoha dalším – skladbám vždycky navracím, v časech zvláštního rozpoložení, v čase „nedostatku duševního přístřeší…“
Alsiik
23. 1. 2005, 13.57
Omluva :) Ruku do ohně už dám :))) T. L. de V. ten text zhudebnil taky. Stydím se, doplňuju mezeru ve znalostech a poslechnu ASAP :))
Gábina Š.
1. 9. 2007, 17.41
Duo seraphin zpíváme…(Ostravský dětský sbor) a krááása,podobná polyfonie jako Natus est nobis od Galluse.
Vložit komentář
K tomuto příspěvku není povoleno přidávat komentáře.