Každý, kdo má blog, si někdy na něco stěžuje. Ať už na bolavá záda nebo neohleduplné řidiče. Já mám náladu pod psa.
Poslouchám Duo Seraphim od J. H. Galla a Versa est od T. L. de Victoria. Omílám to už asi po dvacátý a ještě mě to neomrzelo. Proložil jsem to jedním Requiem od Mozarta. To je tak krásná hudba! Ale člověku na duchu moc nepřidá.
Nevím, z čeho ta moje Vánoční nálada plyne. Jen doufám, že se vytratí ještě před tím, než půjdu spát…
RSS feed komentářů k tomuto článku
Víš, Matýsku, jeden moc chytrej člověk napsal: "Čím hlouběji se do vás vryje žal, tím více radosti obsáhnete… Když jste plni žalu, pohleďte do srdce a zjistíte, že vlastně pláčete pro to, co bylo vaším potěšením…Radost a žal jsou neoddělitelné…" Určitě ho poznáváš :)
A něco k těm skladbám, co posloucháš… Duo seraphin je veselá skladba, o andělích kterak na sebe volají z obláčku na obláček o slávě Boha. A Versa, no, tak tam je to už docela jiný, ta je asi opravdu smutná. Ale krásně smutná…
No, nevím jestli se nepletu, ale Versa est … je od Alonsa Loba. Možná, že ten verš někde zhudebnil i T. L. de Victoria, ruku do ohně za to nedám - ale o to tady přece vůbec nejde. Jde o to, že i mě v dnešní době schází obecně panující princip, ke kterému bych se mohl vztáhnout a reagovat na něj. To "vyrovnávání se" nacházím právě v takovéhle hudbě v té největší míře - jakkoliv je mi jasné, že autorovi šlo samozřejmě i o hudební efekt. Nedovedu si ani představit, jak na obec věřících muselo v kostele/chrámu/katedrále provedení dvojsborového Versa… působit. Navíc to sepětí hudební složky s myšlenkou, která je tam v tom textu vložená, je mimořádně těsné a neuvěřitelné.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících
Mrzí mne, nebuduť déle živ. Přestaniž mne zdržovati, nebo marní jsou dnové moji.
A přes to všechno se na konci za poslední zadrženou ligaturou ozve Víra s Nadějí … v dur.
Taky se k týhle - a stejně tak k mnoha dalším - skladbám vždycky navracím, v časech zvláštního rozpoložení, v čase "nedostatku duševního přístřeší…"
Omluva :) Ruku do ohně už dám :))) T. L. de V. ten text zhudebnil taky. Stydím se, doplňuju mezeru ve znalostech a poslechnu ASAP :))
Duo seraphin zpíváme…(Ostravský dětský sbor) a krááása,podobná polyfonie jako Natus est nobis od Galluse.
Matěji, každý má občas den blbec , kdy se nic nedaří a člověk má náladu pod psa, i když většinou ani neví proč.
Ale ono to vždycky dřív nebo pozdějc přejde.
A sám určitě nejlíp víš, že nálada se nejsnáze zlepšuje v kruhu lidí, které máš rád a kteří mají rádi tebe.
Takže kdyby Ti ta mizerná nálada vydržela až do zítřka (vlastně dneška), tak dám ruku do ohně, že po celém dni stráveném ve škole a knihovně budeš v pohodě.