Semafory na záchodcích

16. 4. 2005, 22.30

Jeli jsme takhle jednou – s Kletrem, jak jinak – vlakem. A nebyl to ledajaký vlak a zrovnatak v něm nejeli ledajací cestující.

Dokonce to ani nebylo na trati Liberec-Rychnov. Bylo to na cestě z Liberce do Hrádku n. N. a vlak patřil společnosti s hrdým jménem Die Bahn. Za Hrádkem měl pokračovat do Žitavy a dál do Drážďan – přesto se mu na „palubě“ usadilo značné množství Čechů.

Seděli jsme kolmo na směr jízdy, naproti záchodkům. A ty se staly zdrojem veškerého povyražení po cestě.

Představte si:

• První člověk, vzhledem k tomu, že na záchodě bylo volno, problém neměl. Barva políčka pod klikou se ze zelené změnila na jasně červenou
• Člověk č. 2: Přišel, zabral za kliku. Zavřeno. Odešel
• Člověk třetí: Přišel, kouknul na červenou, zabral za kliku. Nic. „Prosimvás, je tam vevnitř někdo?“ „Jo, je,“ my na to. Člověk se otočil a odešel
• Člověk první odešel
• Čtvrtá člověk: Přišla, koukla na zelenou: „Prosimvás, je tam vevnitř někdo?“ „ne, neni,“ my na to. Nesměle vzala za kliku a vlezla dovnitř.
• Člověk č. 2, druhý pokus: Bere za kliku, zamčeno. Kouká na červenou. Bere za kliku, silněji. Opět nic. Pokčí rameny a odchází.
• Člověk třetí, druhý pokus: Přichází, bere za kliku. Nic. Kouká na červenou, zabere ještě jednou za kliku. Nic. „Prosimvás, je tam vevnitř někdo?“ „Jo, je,“ my na to. Odchází.

Nebýt toho, že jsme v Chotyni vystupovali, asi bychom se:

• buď umlátili smíchy
• nebo bychom si přisadili (pane, znáte semafor?) a umlátil by nás ten, na kterého by byl ten bonmot nasměrován

Je sice pravda, že <acronym title=„Čachrující Důchodci“>ČD</a­cronym> mají (pokud nějaké mají) u záchodků „semaforky“ červeno-bílé, ale co je v tom za rozdíl?

Vidím červenou – barva agresivní, barva výstražná, barva, která sama o sobě říká stop – tak neberu za kliku, je tam obsazeno. A nutno podotknout, že nezi těmi pokusy nebyl ani jeden „normálni“, takhle šly za sebou…

Výkřik do tmy