Vocal Line - Beauty in the Breakdown

Dlouho (i když extenzivně) očekávané album mi dnes přistálo ve schránce. Cesta z Dánska mu od objednání trvala pět dní (palce nahoru všem zúčastněným).

K poslednímu albu dánských Vocal Line, Vocal Stories, jsem se propracovával celkem dlouho. Je pravda, že mi v tom hodně pomohl loňský århuský vokální festival. O to jednodušší jsem to měl s tímto posledním – dobrou polovinu skladeb jsem slyšel naživo a spolu s atmosférou festivalu ve mně nechaly hlubokou stopu.

Možná proto se mi z nahrávky zdají takové nějaké… obyčejné. Ne, že by technicky nebyly dokonalé, jak je to u Vocal Line zvykem – jen jim zkrátka po tom „živém zážitku“ něco chybí. Na druhou stranu – třeba takové Isobel (Björk) živý zážitek spíše uškodil, protože Tine Fris, která zpívá sólo, není nijak sympatická. V posledních dnech jsem si navíc, bez nějakého záměru, celkem naposlouchal originál a tak se teď ptám: je Tine Fris projevem tak blízko Björk „normálně“, nebo se do ní jen snaží natlačit nějakou pózou?

Potěšila mne Circle Game (Joni Mitchell), aranž, kterou jsem si zamiloval (stejně jako sólistku Astrid Steen Noringriis) hned na první poslech i přes znalost originálu. Naopak Viva La Vida (Coldplay), kterou znám maximálně na půl ucha z rádia, se mi na prvních pár poslechů nijak pod kůži nezaryla. Schválně jsem dodatečně porovnal s originálem a je, myslím (proti originálu), zbytečně ucouraná. Jo, nemusí se vždycky aranžovat tak, abychom se co nejblíže přiblížili originálu, ale v tomhle případě to nebyl nejlepší směr, kterým se vydat…

Ono totiž, co si budeme povídat, je trochu „couravé“ celé album. Ne snad, že by nemělo energii, ta mu rozhodně nechybí, jen by mohlo být pár „cajdáků“ nahrazeno/doplněno něčím podstatně živějším (to samé si říkáme už leta v Akcentu :-)) Both Sides Now (Joni Mitchell) ani I Was Brought To My Senses (Sting) se skvělým sólem Andrease Becha, jakkoliv dobře zaranžované a skvěle provedené (i když na začátku první zmíněné to sólistovi – Mortena Kjæra jsem tipoval správně – celkem nehezky nadjede) žádné vypalovačky nejsou. Zachraňuje to snad jen World In My Eyes (Depeche Mode), která je zase ponurá, přestože rychlá a i s nějakým tím beatem.

Trochu mne zamrzelo, že se na albu neobjevilo Creepin' In (Norah Jones), které dámská část sboru v Århusu vystřihla tak, že posluchači vstávali ze židlí. A jestli ne všichni, já jo. Taková věc by album trochu oživila a zvedla z táhlých tónů. Chápu, že dlouhé tóny a harmonie se aranžují líp. Jinak jsem ale s Beauty in the Breakdown spokojený – Své oblíbené fláky jsem na ní měl, když ještě nebyla a nemám důvod nechat ji „chytat prach“ – jakkoliv ta fyzická placka asi chytat prach bude, přeci jen je to trochu zastaralé médium. A to ještě ta legrace, kdy jsem přes TeamViewer graboval 100 km vzdálený disk do FLAC a přes SFTP přenášel do Prahy.

Vocal Line – Beauty in the Breakdown

nr. Skladba Původní interpret Aranž
1. Audition Day Oh Land Malene Rigtrup
2. The Circle Game Joni Mitchell Malene Rigtrup
3. Atter en dag Anne Linnet Line Groth
4. Viola Lisa Nilsson Jens Johansen
5. Isobel Björk Morten Kjær
6. Both Sides Now Joni Mitchell Morten Kjær
7. Viva La Vida Coldplay Jens Johansen
8. Let Go Frou Frou Line Groth
9. I Was Brought To My Senses Sting Simon Nielsen
10. World in my eyes Depeche Mode Simon Nielsen
11. Fact – Fiction Mads Langer Jens Johansen

celkový čas: 51:33

Musique

Vložit komentář

E-mailovou adresu nezobrazím.