5. 1. 2005, 20.11
Inspirován článkem Českých Novin se pokusím osvětlit problematiku správného psaní japoských slov.
Nejasností v transkripci japonských, potažmo čínských výrazů je spousta. Ninja nebo nindža? Kenjutsu nebo kendžucu? Banjo nebo bendžo? Jazz nebo džez? (Pardon, nechal jsem se unést). Také se vám zdají druhé varianty přijatelnější a více lahodící oku? Paradoxem je, že právě ty druhé varianty jsou jazykově (česky) správně. První možnosti nám postupně narval americký filmový průmysl (Americký Ninja, Tsunami)…
Přesto by se ve spisovné, nepoameričtěné (potažmo nepoangličtěné) češtině měly japonské výrazy transkribovat s c místo ts a dž místo j . Zajímavé, N'est ce pas?
Lehké metafyzično
5. 1. 2005, 14.30
Jak se tak občas proklikávám sítí, narazím na nějakou tu „Webdesignérskou“ firmu. Vlastní web hrozný, weby v portfoliu ještě horší, hlavně ale, že jim nechybí ceník.
Když najdu takovou firmu (či jednotlivce), hned na ten ceník klikám abych se mohl zasmát. A že je čemu. Někteří webtvůrci, zdá se mi, ještě nepochopili, od čeho se počítá cena webu. Především od vykonané práce (v hodinách), originality, myšlenky v grafice a technického zpracování. Když někde v ceníku vidím věty jako: „do 6000 Kč – Webdesign, 2 stránky textové, 2 stránky s vizuálními efekty, kontaktní formulář. Statické webové stránky“, bránice už sebou škube. Hlavně si ty stránky představte – písmo bez antialiasingu, vizuální efekty = animované GIFy…
Mám pocit, že webdesigner se pozná podle toho, jaký má na vlastním webu ceník. A opravdu se mi líbí ceník grafického studia Miradix. Žádná konkrétní hodnota, jen vysvětlení a seznam výhod.
(Web)design
30. 12. 2004, 18.41
Budu se stěhovat. Ne jako osoba, ale jako web – fyzicky i doménou. Ve škole už je připravený staronový webový server puma, s OS Fedora Core3, PHP 5.0, MySQL 4.0 a MySQL 4.1 a serverem Apache.
Druhé stěhování se bude týkat domény. Díky vtipu (a vánočnímu dárku) Andrewa a Páji (díky) bude moje stávající doména www.finwe.info. O podrobnostech budu ještě informovat, zatím přeju všem čtenářům Silvestra. Osobně. A myslím to upřímně.
(Web)design, Computer$
30. 12. 2004, 18.23
Na vánoční výpravě. Vezeme na pseudosaních z karimatky a réblu člověka, jako že nemocného horskou nemocí (plíce nejsou schopny zpracovávat kyslík a aspirují vodu. Vzniká ve výškách nad 3000 m. n. m.).
Po cestě nás minula asi třicítka běžkařů a ani jeden(!) nezastavil, aby se zeptal, co „zraněnému“ je a jestli nepotřebujeme pomoct, půčit telefon nebo tak. Někteří z nich, s přehnaným sebevědomím a myšlenkou, že v zimě patří cesty jen běžkařům, křičeli „Uhněte“, nebo „bacha“, nebo nadávali.
To je špatně. Kurzy první pomoci by měly být povinné ve všech školách (bez rozdílu výšky). Zajímalo by mě, kolik těchhle běžkařů by bylo schopno postarat se v horách o člověka s potřebou první pomoci…
Výkřik do tmy
30. 12. 2004, 18.23
Oddílová výprava s Kletrem přinesla opět spoustu zážitků, zkušeností, znalostí (a blbostí.) Nad něčím jsem se pozastavoval chvíli co chvíli, ale dva „problémy“ mi zůstanou v hlavě ještě dlouho.
K nám do družiny chodí dítě (kluk), nebudu tu uvádět jeho jméno, které není zrovna žádný andílek. Na oddíl a jeho pravidla si ještě nezvykl, kamkoli se má běžet, nebo se má dělat něco, co mu není po vůli, spouští hurónský řev, odmlouvá… To ovšem nění nic proti tomu, když se tohle dítě má jít koupat.
Na Jablonecké probíhá koupání tak, že se do dvou lavorů naleje teplá voda a všichni se postupně umyjí (hlavně v těch partiích… asi víte). Potom, co se (téměř) všichni od malých (1. – 6. třída) umyli, zbývalo umýt už jen toho kluka. Hm, tak rychle to asi nepůjde, říkali jsme si po půl hodině (marného) přemlouvání. Měl tak hrozný strach z toho, že ho někdo okouká, pořád dokola omílal, že se doma koupe sám, i bez maminky, a když mu nabízeli, že se bude moct koupat sám, hned přišel s tím, že se bude bát, že někdo přijde. Moc hezky to měl vymyšlené. Po hodině se ho Kátě podařilo (přes zoufalý odpor) dostat z patra dolů, ke dveřím kuchymě, kde se koupe. Tam začal ten prvňák(!) nadávat do ču*áků a posílat své „dráby“ do p*dele.
V té chvíli jsem se k té patálii dostal já (neunavený přemlouváním a schopný použít i trochu hrubé síly). S vědomím, že přemlouvání nepomůže, jsem ho strčil do kuchyně a tam (s vydatnou pomocí Zippyho) ho donutil se vykoupat (slíbili jsme mu, že jestli nepůjde sám, voda mu vystydne a pak ho tam nacpem silou). Další půlhodina.
Ale pozor, pointa ještě nepřišla. Poté, co se oblékl a zapojil se do programu, všem vehementně tvrdil, že se nekoupal. Naprosto s klidem a do očí. I mně se Zippym! A to jsme ho viděli! Zakolísal jen jednou a vylezlo z něj, že kdyby řek, že se koupal, všichni by si z něj dělali srandu. A já se ptám: Kdo může za to, že může bejt prvňáček takovej a kde se dnešní děti učí tyhle výrazy!
Výkřik do tmy
25. 12. 2004, 18.25
Je 25. prosince, půl druhý ráno, já jsem na chalupě, před sebou nějaké to víno a cukroví, (zbytek rodiny už šel spát) a za zády mi hraje melodie z Tristramu (Diablo). Letoší Vánoce se vydařily, mrzí mě ale jedna věc.
Nejsem příznivcem vánoční bouře SMS-přání a tudíž mým přičiněním síť ErrorTelu netrpí. Mám sice radost, když mi přijde přání od někoho, koho mám rád, neměla by to ale být SMS mustrová. Napsat zprávu tak, aby se dala poslat komukoli bez rozdílu věku a pohlaví a pak už ji jen rozesílat na vybraná čísla v telefonním seznamu… No…
Na letošní Štědrý den mi přišly dvě (může se zdát málo, ale zas kdo to má furt mazat…) přací zprávy. Obě podle šablony. Vím sice, že by psaní individuáních zpráv zabralo celý den, ale alespoň oslovení by se v těch zprávách měnit mohlo, ne? Jinak si totiž nemůžu pomoct, ale taková zpráva mě spíš urazí, než potěší. Potom mi přijde lepší snad nic neposílat.
Lehké metafyzično
15. 12. 2004, 23.39
Skončil druhý ročník soutěže pro webdesignery Interzen, konkrétně Interzen 2004. Tato soutěž má propagovat validní webové stránky s nevšedním vzhledem (při uplatnění grafického cítění, samozřejmě). Jak vidím nominace a výsledky já?
Když jsem srovnával uchazeče loňského a letošního ročníku, všiml jsem si, že (nejen) grafická kvalita webů se značně zhoršila. Někteří použili Interzen jako reklamu svých bloggerských zájmů, některé projekty mi dokonce kvalitou připomněly kritiku webu na Intervalu(bohužel její horší kandidáty). K polovině přihlášených webů bych měl zásadní grafické výhrady (pozadí, layout, fonty), což se o ročníku 2003 říct nedá.
S výsledky odborného hlasování poroty se stotožňuji, až na jedinou
výjimku. Nechápu umístění projektu Přechod Venuše na
druhém místě. Kód je sice pěkně, přehledně psaný, strukturovaný, ale:
web nemá větší grafické ambice, fotky mají mizerné rozlišení a kvalitu,
chybí nejsou vyplněny content u tagů
META keywords a description…
K hlasování veřejnosti se vyjadřovat nebudu, podrobnosti o jeho neobjektivitě už popsal Vilém Málek v článku oznamujícím vyhlášení výsledků soutěže.
Jsem zvědavý, co přinese další ročník, pro který už byly vydány podmínky. Hlavně mě zajímá, jestli třeba nepřinese i nějaký můj výplod… Kdo ví…
(Web)design
15. 12. 2004, 13.45
Žijeme v době, kdy okolo nás lítaj' nadávky jedna za druhou. A to nadávky nejtěžšího kalibru. Pryč jsou časy, kdy se za sakra káralo.
Proč se slova dělí na vulgarismy a nevulgarismy? Aby bylo možné odstupňovat mínění mluveného projevu. Když vás někdo trochu naštve, slušně mu vynadáte. Čím vás naštve, tím více (a horších) vulgárních výrazů použijete. Problém je v tom, že fungovat by to tak sice mělo, ale nefunguje.
Už jen to obligátní „vole!“ Naštěstí (nebo bohužel?) se nepohybuju v komunitě lidí, která používá vole za každým druhým slovem. Turisťák mě docela účinně odnaučil mluvit sprostě a když něco sprostě řeknu, je to buď fráze (seru na vás, jdu domů), nebo k tomu mám důvod. Díky tomu jsem si uvědomil, jak zní, když se za každým druhým slovem používá právě „vole.“ No co, u teenagera se to ještě nějak přežije, ale když to používá vzdělaná opravdu dospělá osoba, je to hrůza.
S tím souvisí i humor. Uvědomujete si, že (téměř) veškerý český humor už není založen na situacích nebo slovních hříčkách, ale na sprostých slovech? To zaregistroval Jan Werich už dříve a komentoval to slovy „Slyšel jsem nedávno vynikající scénku dvou našich velkých komiků, lidé se smáli, ale jejich smích vrcholil v okamžiku, kdy jeden řekl:‚Řekl jsem jí: ty krávo…‘“.
Připadá mi občas, že se předháníme v tom, kdo bude sprostší. A v propadlišti dějin mizí krásné výrazy jako ludra, jouda, pako a podobně.
Aktualizace: slovo Ludra je převzadé z němčiny, kde das Luder znamená mrcha, potvora, neřád, ničema, hanebník, ale také mršina, zdechlina, nebo mrtvé zvíře (ve smyslu návnady).
Lehké metafyzično
14. 12. 2004, 23.59
Sedím s Andrewem u sebe doma u stolu, počítáme komplexní čísla, instalujeme Mandrake Linux 10.1… Musíme to udělat hned nadvakrát, páč, slovy Andrewa, „napoprvé je to vždycky trapas!“
Fascinuje mne to. Nejen, že jsem spočítal všechny příklady na goniometrický tvar komplexního čísla v učebnici (ty bez hvězdičky), ale taky si s pomocí prográmku Amarok 1.1 pouštím mp3. V Linuxu! Zítra stahnu Firefox, ostatní užitečné aplikace a stane se ze mně Linux-guru…
Ovšem nastaly i komické situace… Třeba když jsem klikl na šipečku na hlavním panelu a musel jsem své zděšení vyjádřit nahlas (viz nadpis…)
Počítám s tím, že si s Linuxem ještě užiju spoustu legrace…
Sobě pro radost
12. 12. 2004, 22.56
Nejde mi internet. Někde u hokejky (takový velký barák, odkud k nám proudí vzduchem data) je něco špatně. Obnovil jsem tedy dial-up, že se podívám na maily. Přišly tři, všechny spam. Nedivil bych se tomu tak, kdyby dva neměly jako odesílatele Pixyho. Už už jsem je otevřel. A není také divu, že je spamový filtr Thunderbirdu nerozeznal jako nevyžádanou poštu. Budu si muset dávat pozor, kam píšu svojí E-mailovou adresu…
A aby nedošlo k mýlce, Pixyho v žádném případě neviním.
Computer$