13. 2. 2005, 19.20
Rok se s rokem sešel a už tu máme vyhlášení dalšího ročníku World Press Photo.
A já se musím zamyslet nad tím samým tématem, které mě napadlo vloni, když jsem si v Českém Krumlově koupil Mladou Frontu a z ní se mimo jiné dozvěděl, že v WPP se umístil i náš (Čech) Jan Šibík.
Jak už trefně poznamenal Světluška na binárním světle, mnoho optimismu zde nenajdete.
Když se podívám na jakoukoli fotografii z předních míst, čiší z ní čistá bolest, nenávist, krutost, zoufalství a utrpení. Proč? Je sice pravda, že fotografové podávají vynikající výkony leckdy v nasazení vlastního života. Ale copak se nedají dělat reportážní fotografie tak, aby měly šanci vyhrát první cenu a nebýt tak pesimistické? Nebo je zdegenerovaná porota?
Divím se fotografům, že mají žaludek něco takového bezostyšně fotit. Ano, může to mít pobuřující účel, ale pro koho? Pro širokou veřejnost? Vždyť devětadevadesát lidí ze sta (a možná i míň) se k těm fotkám vůbec nedostane… Nebo jen svět opravdu prahne a prahne po násilí.
Až se najde někdo, kdo vyfotí, přihlásí a vyhraje s fotkou z nějaké oslavy, tak to asi taky oslavím. Ze současných fotek se mi jenom dělá špatně (přesto že v nich je síla, mají správnou kompozici i expozici a bůhvíco ještě).
Lehké metafyzično
5. 2. 2005, 22.01
Po přečtení nadpisu vás možná napadne cosi o asertivitě nebo sociálních fóbiích. Řeč je ale o úplně něčem jiném – o vyhledávacích frázích (keywords/search strings) v internetových prohlížečích.
Na začátku bych vás poprosil o jednu věc: jakmile použiju slova Google, myslím tím webový vyhledávač. Pro všechny platí stejná pravidla, přestože poskytují na stejná slova jiné výsledky vyhledávání. (To nic nemění na tom, že google poskytuje výslegky nejlepší).
Tak tedy – jak se ptát? Příklad, ze života: Hledáte pravidla
košíkové, vulgárně zvané basketbal. Pokud do políčka search
v google zadáte něco jako pravidla basketballu, moc
nepochodíte. Basketbal se píše s dvěma l jen cizojazyčně a se
skloňovanou formou se setkáme obzvlášť zřídka.
Proto – pravidlo č. 1 – Neskloňovat a používat formy slov
z jednoho jazyka, žádná czenglish. Pár čísel: 49/26400 je
poměr stránek na vyhledávací fráze
pravidla basketballu/pravidla basketbal
Dále: vyhledávače znají spoustu zvláštních příkazů a výrazů.
AND / + spojí vyhledávané výrazy (je-li napsán
mezi nimi), NOT / - vyhledá stránky bez
výrazu, který následuje (tedy např. stavebnictví -cihly najde
stránky zabývající se stavebnictvím, ale ve kterých se neobjevuje slovo
cihly). Text uzavřený „v uvozovkách“ se vyhledá jako
celek, včetně mezer a slov, která google pravidelně vynechává
(to, or, a atd.). Kouzelné slovíčko OR zas
způsobí, že se vyhledají stránky, které obsahují jedno ze zadaných slov.
Příklad: voda OR písek vyhledá všechny stránky, které
obsahují jedno (nebo obě) ze slov voda a písek.
Pokračujeme: nepřehánějte počet zadaných slov. Nejprave zadejte dvě, tři, bude-li výsledků moc, výraz zpřesněte. Většinou to ale není třeba.
Je dobré, zapamatovat si typová klíčová slova. Vyhledávám-li akordy,
za jméno skladby (ve vyhlodávání) napíšu chords, chci-li
text, vměstnám tam lyrics.
A jednu zajímavost na závěr: jedním z nejfrekventovanějších
search strings , tj. vyhledávacích výrazů na tomto webu je už po
5 měsíců slovo slezina s 36 avg. přístupy z vyhledávače
za měsíc.
Computer$
5. 2. 2005, 10.17
Dnes jsem se dozvěděl, že vyhlášení ankety „Největší Čech“ se nebude konat na ČT, ale na TV Prima, a to v úterý ve 20.00.
Výkřik do tmy
1. 2. 2005, 21.52
Několikrát ve školním roce nastane chvíle, kdy je třeba „odstranit“ převážnou část studentů z budovy – píše se test (jako např dnes CERMAT), přestavují se záchody, je po vysvědčení ap. Vedení škol se pak uchylují k „výchovným“ koncertům, divadelním představením, nebo návštěvám kina.
Dokud se chodí do kina na Želary, do divadla na Racka nebo na Wernische, je všechno v pořádku. Ale občas se dramaturgie těchto akcí úplně nevyvede.
Příklad: pondělí, vysvědčení. Poté odchod do PKO na jakýsi Janis Joplin Revival. Stání („Nebudou tam židličky, takže tam budete prej nějak poskakovat“), bundy zamčený v šatně (to aby studenti neodcházeli dřív) a zpěvačka neuměle poučovala o drogách (ti, kteří by to potřebovali – prima, hráli v přísálí karty. s tím ovšem pedagogický dozor nic nedělal).
Příklad 2: Úterý, testy CERMAT. Většina školy odešla do kina. Ale na co? Film Trója mi nepřijde vhodný pro studenty gymnázia, tedy jako školní akce. Jednak nepoučí ani o Ílias, protože s ní (podle recenzí) má společná jen jména hlavních hrdinů a taky její zpracování je IMHO moc Holywood. To už jsem si radši místo skoro tří hodin slintání nad Bradem Pittem napsal ty maturity na nečisto a myslím, že se mi to i povedlo.
Lehké metafyzično
29. 1. 2005, 23.13
Zatím vždy, když (s Kletrem) jedeme do Rychnova u Jablonce n. N, potkáme nějakou (víceméně negativně) zajímavou osobnost. Ale hlavně, že je u toho legrace.
Poprvé jsme (asi tak tři roky zpět) jeli autobusem, náhradní to dopravou zastupující vlak. Živě jsme diskutovali o Diablu II, když Zippy pronesl cosi ve smyslu: „To brnění dává +5 poison, chápěš to?“ Muž, který stál na schodech vedle mě, si pod vousy zabruček překlad: „Poison, to je jed…“ Dalšího překladu se nám dostalo zanedlouho: „River of Flame, to je řeka plamenů!“ Tímto nás nejen královsky pobavil, ale zároveň dal vzniknout zjišťovacím výrokům , které si, v jejich surové podobě, může nezasvěcený čtenář představit jako Kletr, to je pět písmen!
Ani dnes nás cesta do Rychnova nezklamala. Už na nádraží jsme potkali chlápka, mohlo mu být tak šedesát, který vehementně vykřikoval: „Američani zabíjej' děti! Zrovna takový děti, jako jste vy!“ Pousmáli jsme se nad tím a nevěnovali tomu větší pozornost. To jsme ale netušili, že s ním pojedeme i ve vlaku.
„To je perfekní, ten náš kapitalismus! Ten má sto tisíc za měsíc, já žiju deset let bez bytu a taky jsem šťastnej!“ Oznamoval plně obsazenému vagonu ještě než jsme vyjeli, v ruce lahev Svijan.
„Všichni nadávaj na Rusy! Ale kdo nás osvobodil? A kdo byl vrah? Hitler, za všechno může ten vrah Hitler! Ale že chtěli Rusové chleba, to jsme se na ně vybodli a začali nadávat! A to jich pro nás umřelo přes milion! Ve sněhu a v zimě! A neměli nic jinýho než ty pitomý Kalašnikovy!“ To jsme se od něj dozvěděli po deseti minutách. Na čelo si k tomu položil pětikorunu, která tam držela jen tak (!), dokud mluvil. Když domluvil, spadla. On upil z lahve a okomentoval situaci hlasitým „Ježiši Kriste, že já to vůbec řešim.“ Pak se osočil na asi sedmdesátiletého pána, který seděl vedle něj a zkusil mu oponovat.
„Jo, kdyby byl Hitler u moci, to byste mě určitě hned podříz'! Ježiši Kriste, s kym se to tu bavim! A to že nás Sověti osvobodili si už nepamatujete, co? Vás ty koncentrační tábory nebolely! A ten Havel, ten je nejhorší ze všech! Zloděj a lhář je to! Co udělal? Sametovou revoluci? Revoluci? Tak proč musíme po revoluci makat za tak směšný platy? Když jezdim s Traktorem a nejsem schopnej se tim uživit, tak za to může stát, to vám povidám. Ježiši Kriste, že já to vůbec řešim…“
V tom okamžiku byl umlčen kýmsi z prostředku vagonu. „Hele, už drž hubu, už s tim fakt se*eš.“ Na to se zmohl odpovědět jen svým „No jo, že já to tady vůbec řešim…“ My vystoupili, a o pokračování už nic nevíme.
Je bohatá na zvláštní lidi, ta trať Liberec – Rychnov. A mě by zajímalo, koho tam potkáme příště.
Výkřik do tmy, Lehké metafyzično
25. 1. 2005, 21.33
Vyrazili jsme s třemi spolužáky po škole na Ještěd, užít čerstvého sněhu a sjezdovky ve všední den (na lyžích jsem nestál dva roky). Počasí – dole fajn, nahoře sníh a vítr. Sněhu spoustu, ledové plotny jen málo.
Během těch dvanácti jízd jsem si uvědomil, co na sjezdovce nemám rád: Lyžaře, kteří křižují dráhu cik-cak, natočeni jsou ke špičkám lyží, nikoliv po svahu, a vůbec jim nevadí, že blokují cestu ostatním a pak, pominu-li asympatie vůči snowboardistům obecně, ty boardisty, co se ve skupince 5+ lidí po hroším způsobu roztáhnou uprostřed sjezdovky a, najednou, aniž by se podívali, jestli zezadu náhodou někdo nejede, zas vyjedou na trať. Srazit se tak s nima, asi by si to konečně pamatovali (bohužel je tam ale výchovný efekt i pro bourajícího – podobně jako při tanci – když si necháš šlápnout na nohu, tvoje chyba.)
Jinak odpoledne na sjezdovce uteklo jako voda a cesta v šeru Turistickou po dvou pivech Na pláních (kde neustále vypadával proud a z kuchyně se ozývaly výkřiky typu …a ku*va!) taky stála za to…
Sobě pro radost
20. 1. 2005, 18.57
Jsem přestěhován. Jak jste si všimli, moje nová a zcela aktuální doména je finwe.info.
Taky už funguju na novém serveru, podrobnosti jsem psal už dříve. A ještě – prosil bych věchny, co na mne někde odkazují, aby odpovídajícím způsobem opravili cíl odkazu. Dík.
(Web)design
14. 1. 2005, 8.29
Byl takhle jednou jeden talentovaný webdesidner a ten, spolu s kamarádem udělal web jednomu gymnáziu.
Tento web, přesto že ještě nebyl validní a používal tabulkový layout, byl rozhodně graficky velmi na úrovni. Ale co se nestalo? Tenhle web se někomu nelíbil, a proto vznikl web nový. Jaké jsou rozdíly a moje pocity?
Chyb by se dalo najít spousta. Tou hlavní je ale to, že na pohled je web vyloženě odpudivý, k čemuž napomáhá i špatné kódování. Zajímalo by mě, kdo vzhled stránek schvaluje nebo kdo je koordinátorem. Každopádně je web sice malým krokem vpřed pro Mgr. Jošta, ale ohromným krokem zpět pro Gymnázium Jeronýmova.
To už by bylo možná lepší, nechat si webovou prezentaci udělat od tohoto pána…
(Web)design
10. 1. 2005, 20.39
Praha byla založena Bavorem Antonem Philippem v roce 1856. Od té doby vzkvétá a mění se v krásné město obsahující prvky bavorské a české kultury.
Posledním svátkem slaveným v Praze byly tradiční české dožínky. Konaly se 18. září 2004 a občané mohli vybrat z mnoha koncertů a vystoupení.
O Vánocích měly děti možnost zabruslit si na ledě se Santa Clausem.
Kachna? Uvádění na zcestí? Prachsprostá lež? Ne. Řeč je o městě v Minessotě, 40km na jih od Twin Cities: Nové Praze (New Prague). Co si o tom má čech myslet?
Lehké metafyzično
7. 1. 2005, 23.26
I mezi filmy mám svoje favority. Nejsem sice člověk, který by musel vidět každou novinku, ale na film se rád podívám a když je dobrý, jsem rád. Tak tedy (abecedně):
Sobě pro radost