Mám rád Jizerky
15. 11. 2004, 17.44
Kolikrát stačí jen úplná maličkost, aby si člověk uvědomil jinou úplnou maličkost… Po sobotní cestě domů ze školy (seděl jsem skoro celý den ve volební komisi) jsem se zakoukal na Jizerky za mostem a ony byly zasněžené. A já si uvědomil jednu věc: mám tyhle hory hrozně moc rád. Ve všech ročních obdobích.
Za jeden z nekrásnějších pohledů do přírody pokládám ten jarní
- to když jizerskohoským bukům začnou růst malé, světlezelené
Jizerky v létě moc neznám. Ale dokážu si představit letní vedra na břehu přehrady na Černé Nise, sluneční paprsky spalující trávu (takovou tu hnědou, horskou) pod Frýdlantským cimbuřím, nebo letní lijáky bičující Velkou jizerskou louku. Jediné, čím si jsem jist je, že u Jizerky je v létě hrozně moc borůvek.
Podzim je v Jizerkách snad ještě hezčí, než jaro. Shodli jsme se se Zippym, že v jizerkách není hezčí chvíle (alespoň pro kletra), než stát v podzimním podvečeru pod Sedlem Holubníku a pozorovat mlhu, která postupně pohlcuje kosodřevinová pole. Nádherná je na podzim i Velká jizerská louka, a navíc se díky mlze nepatrně zmenšuje praděpodobnost chycení českopolskými pohraničníky. Rád se na podzim procházím po jizerskohorských cestách, nejraději sám, v mlze a v dešti. Pochmurné počasí poskytuje výtečné podmínky pro dumání o čemkoliv…
Zima – zima je v Jizerkách kapitola sama pro sebe. Ať už lyžuju po dvou metrech sněhu na břehu Josefodolské přehrady, nebo po asfaltu cesty u Krásné Maří, nebo nelyžuju a jen se bořím. Pahýly stromů Čertova odpočinku pokryté sněhem a ledem jsou fantastické téma na fotku (ale nevím proč jsem je ještě nevyfotil…)
Mám rád Jizerky. Strávil jsem v nich nezanedbatelnou část života a budu se do nich vracet i dál, pokud mi to okolnosti dovolí.
Lehké metafyzično
Thunderbird Tray
11. 11. 2004, 21.41
Poštovnímu klientovi Mozilla Thunderbird (česky) toho lze vytknout jen opravdu málo. Jedinou vlastností, která mi chyběla, bylo schování programu do system tray (sada ikon vedle hodin systémového času). Stačilo ovšem jediné vyhledávání v google, abych našel to, co jsem hledal.
Program TB Tray
udělá vše, co potřebuji. Lze pomocí něj program spustit, obnovit a
minimalizovaný Thunderbird se zobrazí už jen v Trayi. Aktivita „Hromového
ptáka“ je signalizována barvou ikonky v Trayi – ČB = neaktivní,
barevná = aktivní. Pro program není problémem vyrobit lokalizaci, sám jsem
vyrobil a pro stažení umístil českou lokalizaci TBTray. Ta
ovšem již není dostupná, důvod jsem popsal v komentářích.
Computer$, Sorry, Fári
School Foresight
8. 11. 2004, 14.55
Kde jsem? Sedím u školního počítače ve velkém sále Vědecké knihovny v Liberci a mám za sebou moderování slavnostního zahájení výstavy School Foresight.
Na výstavě, která probíhá od 8. do 20. listopadu, můžete vidět 16 z více než 800 projektů připravovaných pro „Školu zítřka“ – namátkou například projekt EUDOXOS , pomocí nějž můžete prostřednictvím internetu ovládat dalekohledy observatoře na řecké Mount Ainos (v prospektech vtipně zaměněné za Mount Alois)… Oblíbená je i dotyková tabule Smart Board – taková větší dotyková obrazovka…
Výstava každopádně stojí za shlédnutí, a jestli potřebujete nějakou knížku v knihovně, máte o důvod navíc ji shlédnout.
Computer$
A co já posluchám za muziku?
4. 11. 2004, 19.56
Poslední dobou (možná trochu více poslední) se na blozích roztrhl pytel s články o tom, co kdo poslouchá za hudbu. Ať už jde o Pixyho, Arthura Denta, nebo White Doga.
Můj seznam by obsahoval spoustu autorů oblíbených človíčky uvedenými výše. Ale, protože, stejně tak, jak píše Arthur, je můj hudební vkus těžko zařadtelný, vyjmenuju spíš to, co se mi nelíbí, nebo to, co nesnáším.
Nemám rád všechno od disca výš. Všechny ty techna, trance, elektronika mi rve uši. Mám rád rock i metal, ale končím u Iron Maiden, možná Nightwish. Nic tvrdšího nemusím, ni Pantheru, ni Dimmu Borgir. Nemám rád českou dechovku, narozdíl od dechovky balkánské (ale můžu lidovky i sprostonárodní písně, to jo). A nakonec – většina popu je pro mne dost plytká, nemám rádsnáším chlapecké kapely podobné Luneticům, Back Street Boys ap. A taky nemám rád punk (snad jsem ten styl odhad' dobře) kapel typu Blink 182 nebo Greenday.
A co mám opravdu rád? Hm…, Traband, Jarret, Oldfielda, Kiss, Iron Maiden, jazzové standardy, Norah Jones a spoustu, velkou spoustu dalších.
Musique
SEO GFXŠ? Nic moc.
3. 11. 2004, 17.45
Teď jsem dal v google vyhledat „gfxš“. A? První je stránka Antonína Seidla Výroky profesorů GFXŠ, pak online kurzy na našem moodlu, pak moje Tematické plány a tak dál. Hlavní stránka našeho gymplu na první stránce vůbec není.
Asi se pudu, jako školní webmaster, někam zahrabat. Taková nehoráznost!
(Web)design
Jsme vůbec v Čechách?
1. 11. 2004, 21.07
Dnešní procházka městem byla značně multilinguální. Jen po cestě do ZUŠ a zpět jsem potkal: asi šest Němců, pár Poláků a čtyři Rusy(!). A doma jsem se ve sportovních zprávách dozvěděl, že …flustrovaní domácí…
Tak nevím, kdo se nás snaží v době voleb obsadit. Poláci? Rusové? Flustrovaní domácí? Jan Tleskač?
Lehké metafyzično
Víkendová Praha
25. 10. 2004, 0.01
O tomhle víkendu jsme byli, s Kletrem, na návštěvě oddílu Indiánů (pravé jméno Zvědové) v Praze.
Už v autobuse DPML jsem začal mít pocit, že to nebude jen tak ledajaká vyjížďka, kromě batohu mě tížila ještě brašna s půjčenou D70, dvěma objektivy a spoustou filtrů, stativ a kytara. Stativ a kytaru mi naštěstí vzali mí „fellow“ (nejen) kletři, Káťa s Mirkem, už u radnice, ale rozhodně tím nekončily problémy. Když jsme totíž dorazili k autobusu, dozvěděli jsme se, že naše místenky neplatí, nedostavili jsme se 5 minut před odjezdem. Autobusák nás pak naštěstí dovnitř vzal, ale šest lidí muselo stát. Celou cestu do Prahy! Děs běs.
Na Černém Mostě si nás vyzvedl Zmatek a krtkem a tramvají jsme (po další hodině cesty) dorazili do Motola, do tělocvičny nad klubovnou Zvědů. Večer byl tak nějak prázdný, hlavně proto, že jsem dva měsíce plánoval, že v tuhle chvíli budu o necelé 4 kilometry dál, v Liboci, v klubu Delta, na křtu nové desky skupiny Hm… – Oběd.
Sobota utíkala rychle, zato byla ohavně vyčerpávající. Tři hodiny (od 10 do 1) jsme strávili na Starém městě (v Praze, ne v liberecké hospodě…) probíhajíc uličky a průchody v rámci parádní hry, kterou pro nás Indiáni připravili. Dál jsme prošli Staroměstskou radnici, stoku, Letnou (u metronomu) a ve Stromovce se (konečně) zastavili u Planetária. Tam jsem zjistil, že boty neboty se mi na pravé noze vytvořily tři puchýře!!! (tři) A to jsem tři roky neměl ani jeden…
Program planetária byl fajn, hlavně moje a Zippyho komentáře: „Hele, word-art“. „Aspoň, že to není Comic Sansem“. „Hele, Comic Sans…“. Návrat do Motola, k mému zklamání, nevedl přes noční Prahu a já chtěl fotit… Zato jsme si náladu trochu vylepšili zpívandou u Joysticka na „ranči“. Tam jsem, poprvé a naposledy na výpravě, použil stativ.
Neděli jsem skoro nevnímal. Pohorky do města nejsou nejlepší obuv. Nevadí mi čtyřicítka (km) v přírodě (když mě neberou lýtka), ale desítka ve městě… No, desítka… Další muka jsem zažíval, když všude okolo mne vlály vlajky a zářily nápisy „Staropramen“ a já věděl, že „ve službě“ si pivo prostě nedám. Nikdy jsem na pivo neměl takovou chuť, jako teď o víkendu…
Když jsem se, spolu s ostatními, dotrmácel (přes Vyšehrad, Petřín a Strahov) zpět do Motola, pro batoh, kytaru a stativ, moc ze mne nezbývalo. Dát si dvacet v autobuse Praha – Liberec taky nebyl nejlepší nápad, hrozně špatně se pak vstává… Zkrátka – až se budu chtít příště zničit, vyrazím v pohorkách na víkend do Prahy.
Update: Ty umělejší (od umělec) fotky najdete v galerii Střípky pražské mozaiky.
Lehké metafyzično
Karel Plíhal - Nebe počká
18. 10. 2004, 22.00
Po bezmála roce čekání se nám, „Plíhalářům“, konečně dostalo do ruky nové CD s texty Josefa Kainara „Nebe počká“. Pokusím se teď shrnout, jaké je.
Třiadvacet skladeb věru není málo. Nutno zmínit, že čtyři skladby nejsou nové, jedná se o rearanžované kousky z dřívějška (Děvče mi usnulo, Bázlivá, Imperial Blues, Diga diga do). A v tom tkví jediná slabina desky. Aranže jsou totiž mdlé, pomalé a proti předchozím o poznání slabší (ale možná je to jen ve zvyku). Naštěstí se přes to u čtyř skladeb z třiadvaceti dá celkem snadno přenést.
Ovšem ostatní skladby – to opravdu stojí za to. V aranžích se Karel Plíhal držel zkrátka, nezaslechnete jiný nástroj než kytaru (kombinace akustická/elektrická), ale bluesové rytmy jsou zato zvládnuté na jedničku. Je-li Karel opravdu samouk, může mu leckdo závidět (…no, to může i pokud samoukem není).
Vokály si, spolu s Karlem, vzala „na triko“ Zuzana Navarová, fantastická zpěvačka někdejšího Nerezu.
Album jako celek je vyvážené, na většinu skladeb jsem si sice musel „zvyknout“, ale teď mi minimálně jednou za den některá z nich zazní v hlavě. Doporučuji pro milovníky blues, Kainara, Plíhala nebo Navarové:) A pro informaci – cena se pohybuje okolo 300,– Kč
Rozhovor s K. P. o desce si můžete přečíst na idnes.
Musique
Já a moje přezdívka
15. 10. 2004, 17.03
Nemám co dělat. Tedy lépe řečeno nic povinného se mi dělat nechce. A tak lezu po netu, vlezu na bloguje.cz a mezi posledními 15 deníky vidím – Zrcadlo Galadriel.
Nemám rád lidi, kteří si dávají jména postav Středozemě. Upřesním, neboť takhle bych byl i proti sobě, že… Nemám rád lidi, kteří si přivlastní jméno nějaké postavy Středozemě kvůli jejím vlastnostem. Na internetu můžu najít stovky Arwen, Galadriel, Sauronů, Frodů a vůbec, a to jen proto, že se někomu líbili jako postavy ve filmu, potažmo knížce. Já si Finwëho vybral čistě jako jméno (postup, který uznávám), tušil jsem sice, že je „velký zvíře“, ale na to, jaký zvíře jsem přišel až později. Taky mě překvapilo, že (někteřým) skalním fanouškům Tolkienova díla jméno Finwë nic neříká.
Už vůbec nesnáším, když si kdosi na serveru, kde se uživatelé registrují a jejich oblíbené jméno je zabrané, registrují něco ve stylu G.a.l.a.d.r.i.e.l. Za to bych minimálně vrhal vražedné pohledy. Pro tyto případy mám přezdívku, která nikde zabraná není – Neldorling.
„Ve městě“ (mimo LARPy) se mi stává zřídka, že by mě někdo oslovoval Finwë. Mám spoustu jiných. Ale po deseti dnech strávených na Tardorech – LIVE 2003 jsem měl problémy si zvyknout na svoje občanské jméno. „Tardoři“ mě jinak než jako Finwëho neznaj'.
A Finwë navíc není z Pána Prstenů, ale ze Silmarillionu, ten filmofilové neznaj…
Lehké metafyzično
Ivan Schamberger – Je libo školní web zadarmo?
7. 10. 2004, 21.56
Přišel k nám do školy leták od jisté firmy M.I.Sch. Computer s nabídkou na „výrobu“ a hosting školního webu za velmi výhodných cenových podmínek. Přesto, že web máme, podívali jsme se s Andrewem na „portfolio“ tohoto pána a poté se rozhodli napsat tento dopis.
Odpovědí se nám dostalo hned dvou:
Vážení,
i když je Vaše reakce kritická, obdivuji kolik jste jí věnovali práce…
Pěkný den
Ivan Schamberger
Ještě jsem si prohlédl ty vaše stránky, pri vaší více než arogantní odpovědi jsem tedy čekal větší zázrak… To tedy opravdu nevím z čeho pramení vaše uspokojení. Mimochodem v emailu máte dohromady jméno a příjmení (bez mezery).
Hezký den
Ivan Schamberger
Kdyby přišel jen mail č. 1, zachoval by si pan Schamberger alespoň trochu důstojnosti. Ale hledat chybějící mezery v mailech…
(Web)design, Sorry, Fári