Word: nečíslujeme první stránky

13. 12. 2009, 0.17

Rok co rok je to stejné, kolem jeho zlomu se vynoří dotazy vysokoškoláků, kteří zrovna píšou nějakou tu bakalářskou nebo diplomovou práci, jak ve Wordu udělat, aby prvních X stránek nebylo číslovaných.

Jednoduše. Stačí vložit konec oddílu – to v Office 2003 provedeme (pokud si to pamatuju správně, ovšem) přes Vložit → Konec… → Oddíl, v 2007 je na kartě Rozložení stránky nabídka Konce, a v ní jsou různé druhy konců oddílů – nám se asi bude nejvíc hodit konec oddílu spojený s koncem stránky.

Po vložení čísel stránek se očísluje celý dokument. Nyní je potřeba zrušit propojení oddílů – to v novém Wordu uděláme tak, že dvojklikem na zápatí dokumentu toto zaktivníme, a otevře se nám panel „Nástroje záhlaví a zápatí/Návrh“, kde odznačíme tlačítko „Propojit s předchozím“.

Pak už můžeme číslování v prvním oddílu vesele smazat, druhého oddílu se to nedotkne. Majitele starších Office zklamu, až takovou paměť nemám – hledejte, systém bude podobný. Budu rád, když se podělíte o konkrétní postup v komentářích.

Novému oddílu můžeme nechat číslování od jedné, nebo nastavit libovolné jiné počáteční číslo – v oddílu stačí vyvolat dialog „Formát – číslování stránek“ (Vložení → Číslo stránky → Formát – číslování stránek) a tam vybrat požadovaná nastavení.

Have fun, konec zakrývání čísel prvních několika stránek bílými obdélníky.

Související

Computer$

Komentáře (18)

Konečně opravdové album!

28. 9. 2009, 23.35

Dočkali jsme se, před dvěma týdny The Real Group vydali další studiové CD, nazvané The Real Album.

Dnes ráno jsem z hecu a ze zvyku vlezl na http://realgroup.se a zjistil, že je nejen pozměněný design stránek, ale taky je venku nové CD. Rozhodl jsem se získat jej co nejdřív – the real shop byla jasná volba. A €10 je v tomto případě uplně za hubičku. Po stažení mě sice lehce rozladilo, že soubory nemají ani pořádné ID3 tagy, ale co, doplnit je bylo otázkou několika desítek vteřin. Také obrázek přebalu desky mohli distributoři k ZIP archivu přidat.

Měl jsem to štěstí, že jsem některé písně slyšel už na århuském festivalu – měl jsem alespoň pár bodů, na které se upnout. Je pravda, že zrovna těch pár písní se stalo hned od prvního poslouchání těmi nejoblíbenějšími. I když jsem během prvního århuského poslechu měl k „Bumblebee“ nebo k „Lifetime Takes a Lifetime to Fullfill“ jisté výhrady (ohledně textu, zejména), z CD jsem z nich nadšený. Ostatně, TRG běžně pro každou skladbu dělají nejméně dvě aranžmá, jedno koncertní a jedno studiové. Dá rozum, že to studiové si může dovolit být složitější a plnější.

Naprosto excelentní jsou na CD jazzová „klasika“ Pass Me The Jazz, takřka standardní jazzovka napsaná na míru vokálnímu kvintetu, stejně jako Minute On Your Lips, country příspěvek Emmy Nilsdotter, nové sopranistky, která nahradila Margaritu Bengston. Osobně je mi Emma (započítám-li Århus) hlasově i osobností sympatičtější, než Margarita.

Minute on Your Lips je unikát, jak již bylo řečeno: „Hledali jsme něco, co jsme ještě nedělali a našli jsme country“. Jakoby zpěváci The Real Group dělali country odjakživa a naprosto se dokázali ztotožnit s dobrem, banjem a bluegrassovým sólem na housle. Fantazie.

The Modern Man je anglicky přezpívaná Man é Man z alba Allt det Bästa, kde je daná skladba v původní švédštině, naživo a publikum se v jisté okamžiky z plna hrdla směje. Nevím, co přesně švédský text znamená, nicméně anglický se alespoň snaží nebýt za původním pozadu, a tak We will smell like a flower/we won't piss in a shower dokazuje, že si Anders Edenroth dokáže hrát s angličtinou stejně, jako se švédštinou.

Pár skladeb je na první poslech plochých, ale rozhodně neškodí a když se do poslechu alba člověk položí, rozhodně z toho rozpoložení nevytrhnou.

Kapitolou samou pro sebe je zvuk alba – hutný, plný a vyšperkovaný od prvního do posledního tónu. Nové album se realgroupákům rozhodně povedlo a já ho za €10 nemůžu než velmi vřele doporučit, pokud vám moderní vokální hudba alespoň něco říká.

Musique

Komentáře (0)

Dobře (za)placená procházka

24. 5. 2009, 23.36

Když do Národního, tak na něco, co má tendenci stát za to. Obsahuje spoilery. Zkráceně – zajděte si tam taky.

Dobře placenou procházku, klasické to dílo Suchého a Šlitra, ND uvádí od dubna 2007. Režie zůstala od filmového zpracování z roku 1966 ve stejných rukou – postaral se o ni Miloš Forman spolu se synem Petrem; Matěj Forman má pak na svědomí scénu.

Jít do Semaforu jsem měl v plánu už dlouho, ale pak jsem objevil toto video:

zjistil data představení a dnes se vydal na to, které se mu obsazením nejvíc podobalo.

Číst dál »

Lehké metafyzično, Musique, Z Prahy

Komentáře (0)

Århus Vocal Festival 2009

20. 5. 2009, 23.11

Poslední dobou narážím na to, že než seberu síly o něčem napsat, vyprchá ze mě nadšení a klesne morál k psaní. U tohohle festivalu je to ale všechno hodně jinak. Nadšení je moc, ale dát dohromady slova, která by to alespoň rámcově popsala dá moc, moc práce.

Pokud nejste ze Skandinávie, musíte počítat s tím, že co se sborového a vokálního hudebního projevu týká, budete nejspíš „100 let za opicema“. Přesně to jsem si uvědomil už u prvních tónů festivalu vokální hudby v dánském Århusu, kam jsme se s pár Akcenty a několika Offbeaty vypravili v posledním prodlouženém víkendu.

Århus Domkirke

Číst dál »

Musique

Komentáře (0)

Kterak pitomou chybou rychlejší a stabilnější Firefox sobě poříditi

4. 3. 2009, 21.41

A hele, tři profily Firefoxu, tak to budou dva už nepoužívané, zbytečné. Označím, shift+delete a jedém. Ale moment, kdo si má sakra pamatovat, že hlavní a permanentně používaný profil se jmenuje .beta5 a ne .default? Kurnik, historie, uložená hesla, bookmarky, vytuněné prostředí – jak ho vrátit zpátky?

Poté, co jsem si omylem (= vlastní blbostí a nepozorností) tuhle smazal adresář Fotky a adresář Práce (zálohy faktur naštěstí zůstaly), jsem už měl k disposici celkem schopný recovery program Recuva, kterým jsem většinu smazaných souborů z firefoxího profilu obnovil (na externí USB disk) a nahrál zpět do profilu. Leč – parně nebyly obnoveny soubory všechny a po startu firefox jednak někdy padal, ale hlavně se načetla jen minorita rozšíření a XULové prostředí bylo stále nějaké roz…

Reinstally extensions nepomáhaly, ani jejich zakazování a opravování. Ach jo, bude to chtít nový profil, to bude zase času stráveného laděním a plněním databází s hesly a autocomplety formulářů. A ono ne, tady mě Firefox příjemně překvapil.

Číst dál »

Computer$, (Web)design, Sorry, Fári

Komentáře (1)

Jak já vlastně fotím?

21. 1. 2009, 17.05

A tím mám na mysli statistiky, čísla. Přemýšlím (už relativně dlouho) nad pevným širokým objektivem s malou minimální clonou. A narazil jsem na problém: Bude mi stačit 28? Nebude to moc? Není 20 málo? Dobrá, tak si zjistím, na jakou ohniskovou vzdálenost častěji a rozhodnu se.

Program Smart Photo Statistics umí přesně to, co potřebuju – z daných fotek vycucat EXIF a u nejdůležitějších parametrů sestavit grafy. Pravda, mohl by umět zpracovat výčet adresářů, abych mohl jednoduše vyloučit třeba fotky od jiných lidí a nemusel proto dělat symlinky – I tak jsem si tu práci dal a nechal zpracovat zhruba 4500 fotek z léta – Co se ohniskových vzdáleností týká, tak to byl záklaďák Nikkor 18–70, Sigma 70–200, portréťák Nikkor 50 a málo fotek Sigma 10–20. Výsledek mě překvapil, i když by asi neměl:

Vždyť nejvíc mají krajní ohniskové vzdálenosti! 18, 50, 70, 200. To se pak vybírá mezi 24 a 28 špatně. Nicméně jedna jistota tu je – člověk fotí na to, co má. Takže ve finále může být výběr mezi 24 a 28 jedno a bude lepší se rozhodovat podle ostatních parametrů, hlavně kresby při malých clonových číslech.

Nicméně zajímavé jsou i další statistiky:

Číst dál »

Fotoblog

Komentáře (2)

Nikdy v životě

10. 1. 2009, 15.57

aKB a Arthur Dent přemýšlejí, co ještě nikdy v životě ne(u)dělali. Zkusím to taky…

Nejdřív na motivy původních článků:

A pak taky trochu z vlastního soudku:

Ono je to opravdu těžké, dávat takový seznam dohromady…

…a

Lehké metafyzično

Komentáře (6)

Hm... – Plán na zimu

25. 11. 2008, 17.09

Hm… nám zase o nějaký ten kousek vyrostli a včera v Akropoli pokřtili své třetí (čtvrté) CD.

Poprvé v Akropoli – musím říct, že jsem sál čekal krapet větší pro koncerty, které se tam konávají, ale na koncert Hm… možná až moc velký. Ale což, křest nového CD je jen jednou za čas a větší akce se tak dá prominout :)

Jednoduchá scéna, krom nástrojů a mikrofonů jen veliké plátno v pozadí, kam byla, co jsem pochopil, napůl živě promítána projekce odněkud z „předkulisí“ a staré dveře od vlakového kupé, taktéž s projekcí, tentokrát zadní a na sklo. Hm… se drží koncertní tradice – nic nijak nepřehánět, neplánovat; Osvěžují publikum nevázaným humorem, a dokážou si dělat legraci i ze sebe: „My jsme tak trochu chaotická skupina, takže jsme zapomněli vyvěsit loga našich sponzorů, tak bychom chtěli poprosit <acronym title=„operátorka projekce a „živá“ kreslířka čar do předpřipravených fo­tek“>Štěpánku</a­cronym>, jestli by je nemohla nakreslit na plátno za nás“.

Po několika písničkách přišlo ke křtu. Na podium napochodoval Wabi Daněk, prohlásil „Já si myslim, že jste tu měli mít Plíhala, když děláte takový voloviny“ a CD pokřtil umělým sněhem.

Ulicí tiše smutný jinoch kráčí
jako když dítě parkem vláček vláčí.
Cože mu chybí, copak schází mu?
Jen jedno CD – od Hm… „Plán na zimu“

Celé publikum si s ním a s Hm… zazpívalo Rosu na kolejích. Pak natáh bundu, vyndal cigarety a se slovy „Du domů“ se rozloučil.

Na koncertě zazněly všechny skladby z nového alba Plán na zimu, doplněné několika klasikami a už zmíněnou Rosou – nevím, co bylo toho příčinou, jestli za to mohlo, že jsem stál až u podia, ale přišel mi trochu mdlý zvuk, hlavně co se zpěvů a kytary (obzvlášť té akustické v Mém příběhu) týkalo. Nicméně nálada byla skvělá, a i když na Hm… koncertech radši sedím (a to ještě v menším sále), bylo to příjemné (Ovšem až na úvodní neschopnost personálu Akropole dostatečně rychle odbavovat šatnu).

Plán na zimu

A jak je na tom nové album?

Moc dobře a jsem z něj nadšený. I když od začátku nejsem v případě Hm… uplně fanouškem zhudebňování klasiků, kluci to dělají čím dál líp. Pouštějí se do čím dál náročnějších aranží (fantastická je kombinace flétny a houslí v Inspiraci) a i hudební nápady rostou. A přesto, že melodie jsou chytlavé, stále to není žádné podbízení.

Původní Hm… věci odpovídají popisu Wabiho Daňka – „voloviny“ :) Ale stále platí, že s nápadem a dobře provedené.

Na předchozích albech mi vadí ruchy během písniček (a zejména na krajích), způsobené kabeláží ve studiu nebo kdovíčím, ale všechna čest – toho je Plán na zimu prost.

Plán na zimu si Hm… vydali sami (všechna čest) v nákladu 1500 kusů, má originální obal a rozhodně ho můžu doporučit (ke koupi ;)) všem, kterým styl Hm… aspoň trochu něco říká.

A ještě mi řiká: „Hele, ty tomu nebudeš věřit, ale 80 % toho, o čem se v té písni zpívá, se stalo“

Musique

Komentáře (5)

Svetr s jelenem?

2. 11. 2008, 21.57

Pokud náš web navštívíte do 30 minut, získáte jeden 502 Proxy error zdarma.

Výkřik do tmy

Komentáře (2)

Okurková sezóna

7. 7. 2008, 19.25

Tři postřehy před odmlkou, kterou byste stejně nepostřehli.

V bance

Důchodce 1 (k Důchodci 2): Poslyšte, řekněte mi: jaký byli komunisti? Červený, nebo růžoví?
Důchodce 2: No červený, dycky červený.
Důchodce 1: Kdepak, byli zlatý, pane, byli zlatý.

Půl hodiny čekání s těmi sedmdesátníky za zády ve mně probudilo existenciální krizi

Admin serveru s Windows

Nešlo mi přihlásit se na jedno FTP. Pán mi laskavě a obratem poslal údaje, čerstvě vygenerované heslo.

já: ty údaje mě dostanou asi na jinej web, než potřebuju.
on: tady máte jiný údaje. A ten druhej web děláte taky vy?
já: ne.
on: tak ten mail s údajema smažte a údaje zapomeňte.

Údaje jsem zapomněl a mail smazal.

Jan Hus v logu Seznamu

Bez komentáře.

A hurá Rachtit (což je zároveň odpovědí na babu od Vaška).

Výkřik do tmy

Komentáře (6)

« Novější

Starší »