17. 9. 2006, 13.51
Občas posílám e-maily i na americké webové e-maily. Psát bez diakritiky je pro mne zdržování, ale zároveň nechci, aby byl výsledek pro adresáta nečitelný.
Proto jsem si provedl malý průzkum tří čtyř
největších (nebo pro mne nejznámějších) amerických webových
„pošťáků“ (+ betaverzi jednoho z nich) a k nim přiřadil i tři
velké české. Jak jsou schopni poprat se s různými kódováními? Testem
byl e-mail plný typicky českých znaků (v hlavičce, odesílateli i těle
zprávy). Odesílal jsem v kódováních ISO-8859–2,
Windows-1250 a UTF-8.
Computer$, (Web)design
3. 8. 2006, 13.43
Během života dochází ke změnám. Větším nebo menším. Člověk někdy začne nějakou tu změnu potřebovat – já třeba (lehce) změnil vizáž. A poslední dobou jsem i já začal cítit potřebu udělat něco se svým webovým domovem. Proč?
Blogování (nebo prosté publikování odborně-osobních žvástů na internetu, chcete-li) je fajn věc. Bavilo mě to a baví mě to i nadále, ale jednou schází čas, jindy nejsou nápady… Blog poslední dobou zanedbávám, s dlouho plánovanými odbornými články mě vždycky někdo předběhne a osobní tam moc míchat nechci. Z toho vyplývá rozhodnutí posunout blog do pozadí. Jeho náhradou na doméně 2. řádu by měly být osobní stránky, vypovídající o tom, co umím, a co můžu nabídnout.
Pryč je doba hnaní se za vysokou návštěvností, denního sledování statistik (beztak jsou po čachrech se servery tak nějak děravé)… Budu si teď psaní užívat zcela sobecky a nevylučuju, že přijde doba, kdy bude Finweblog jen deníkem z cest, kam budu zapisovat svoje zážitky a uveřejňovat fotky z našich i cizích zemí a pro „odborné“ články tam nebude místo.
Mám teď o prázdninách nabito (ať už budu v Rumunsku s Kletrem, nebo na Ratabu s Ratabem, nebo budu hledat, kudy se ubírat dál v životě). Chcete-li čekat na vzhled a obecně zprovoznění osobních stránek, dřív, než v říjnu to nebude, počítám.
Zatím se, čtenáři, mějte, já si budu, v dobrém i zlém, užívat svých čerstvých dvacet.
Výkřik do tmy
22. 7. 2006, 6.07
To se jednou člověk náhodou naskytne u nehody.
Nic příjemného. Ovíněn se sunu (spolu se slečnou) směrem domů, míjíme neméně napitou partu sedící na chodníku, pokračujeme dál, a když jsme asi na padesát metrů od té party, projede okolo taxík a srazí jednu z dívek. Ano, to by se dalo pochopit, podnapilá vlítne pod kola… Co ale omluvitelné nebylo, bylo to, že taxikář, profesionální řidič z místa činu ujel. Za tmavou škodovkou (IMHO) se jen zaprášilo. Volám 155, krátký rozhovor, pokládám, běžím ke zraněné, záchranka i policie tu jsou do dvou minut. Kamarádi slečny jsou v bojovné náladě a nevypadají přátelsky. Odcházíme. Vím, že o dámu je postaráno, ale stejně se to zarývá pod kůži. Příkladná bezohlednost, po které jsem poprvé volal oprávněně 155…
Výkřik do tmy
10. 7. 2006, 20.53
Pozvali mě, jestli nechci jet o prázdninách na prodloužený týden na plachetnici do Chorvatska. Neváhal jsem – společnost měla být víc než uspokojující. A proč Rachtění? „U nás“ na Ratabu máme ve zvyku cpát na začátek Ra- i tam, kde to sedí daleko méně ;)
Na lodi je třeba kapitán. Toho se „ujal“
(působil i jako duchovní otec celé akce) Tomáš „Loony“ Jakoubek, který nás všechny
potenciální námořníky už od ledna bombardoval e-maily s více, či méně
podrobnými informacemi o tom, jak to na lodi chodí, co kolik bude stát, co
se smí a co se nesmí, a zajišťoval vše potřebné ohledně zapůjčení
lodi od chaterové společnosti.
Sobě pro radost
8. 6. 2006, 12.13
Na suchém WC jsem se nedávno proklikal k článku, který mj. popisuje tvorbu vlastního layoutu klávesnice. Hnedle jsem si ten <acronym title=„Microsoft Keyboard Layout Creator“>MSKLC</acronym> musel vyzkoušet a i přes obtíže se dopracoval ke zdárnému konci. Tím koncem je české „typografické“ rozložení kláves úspěšně nainstalované do systému.
Upozornění: postup v tomto článku zkoušejte pouze v případě, že víte, co děláte. Autor nenese žádnou zodpovědnost za případně způsobené škody!
Samotné vytvoření layoutu bylo dílem okamžiku. Jelikož na notebooku nemám numerickou klávesnici, psaní typo značek přes alt+číslo se stává utrpením. Cílem tedy bylo přiřadit na klávesnici (při stisknutém AltGr, příp. Ctrl + Alt) nejdůležitější typografické značky – uvozovky „9966“, trojtečku, ©, ®, nedělitelnou mezeru ap. Zároveň jsem nijak neměnil stávající české rozložení kláves – pouze přiřadil nové funkce klávesám prázdným.
První problém nastal, když jsem se snažil vygenerovat DLL knihovnu a MSI instalátor, program nahlásil chybu. DLL vygeneroval, ale MSI už ne. Vyzkoušel jsem na pěti počítačích (WinXP SP1 a SP2, MS Server 2003) a všude jsem se setkal se stejnou chybou. S podporou od <acronym title=„Microsoftu“>malého měkkého</acronym> počítat nelze, MSKLC je dodáván „as is“. Rovněž Google zarytě mlčel.
Poradil jsem si jinak – stáhl jsem si rozložení dgx#2 (kteréžto mi nevyhovuje ;-) ), nainstaloval a dal v registrech hledat „dgx“. Úspěch se dostavil spolu s řešením:
regedit
HKEY_LOCAL_MACHINE\SYSTEM\ControlSet001\Control\Keyboard Layouts
00030406
, tj. o jedna větší, než klíč klávesnice CShackLayout File
, Layout Id
a Layout Text
00A7
Pak již lze nové rozložení klávesnice přidat přes nastavení panelu jazyků.
Ten postup má i svoje nevýhody – nevím, čím to, ale v některých programech mi někdy zcela náhodně vynechávají háčkovaná písmenka v horní řadě kláves – místo nich se napíšou varianty bez nábodeníček (č → c ap.).
Stávající rozložení také není finální – skvěle mi vyhovuje
umístění dvojitých typografických uvozovek. Naopak ještě popřemýšlím,
jestli někam nepřesunout znaky ł, đ a hranaté a špičaté
složené závorky. Zdrojový soubor a DLL jsou přesto ke stažení:
fnwTypo.zip (7kB)
Microsoft po dlouhé době (po delší, než co jsem se díval naposledy) vydal novou verzi MSKLC, která funguje i pod dnešními windows a funguje v ní zabalení dll a instalátor. Enjoy, já si to ode dneška užívat určitě budu. fnwTypow7.zip (~250kB)
Computer$
2. 5. 2006, 13.38
Chodím po ulicích, všude na mě vykukují volební kampaně nejrůznějších politických stran. Mám z nich, po estetické stránce různé pocity.
Sociální demokracie rozjela ne jednu, ale hned dvě kampaně. Ta první – oranžová, mi moc neříká. Nešťastně použité kapitálky, nedostatečně kontrastní fotografie, ale hlavně – proč se mám každý den cestou do školy dívat na pětimetrovou fotku ropuchy Paroubka nebo (ač menší fotografie) mrtvoly Ratha? <acronym title=„SocDem“>SD</acronym> je se sebou patrně tak spokojená, že fotografie nijak dodatečně neupravuje. Ač by to občas chtělo. A ta modrá kampaň? Darmo mluvit
Podobný problém s fotografiemi má i SDK-ED – jsou-li na plakátu dvě tváře, jsou tak nepřirozeně nasvícené, až to bije do očí. Nemluvě o tom, že jeden z jejich kandidátů (nevzpomenu si teď, který), vypadá jako postarší Ken (ano, ten Ken).
Jé, on nám Vláďa železný začal propagovat vitamíny Centrum? Aha, ne.
To se jen po neúspěchu s logem nechal inspirovat
u ostatních. Ovšem ten slogan bych možná opravdu změnil na něco jako
Odvaha se vůbec ještě ukázat
.
Ódéeska se nemůže rozhodnout, který odstín modré vybrat, a tak se v metru koukáme na modro-modro-modro-oranžovo-černo-bílé plakátky, které k sobě barevně nijak moc neladí. A za obřího Topolánka, Sobotku a Hasila taky nedík – už jsem se radoval, že „konečně kampaň o plánech a ne o figurkách“.
Hehe. To jsem si zas jednou říkal: „Á, nějaká undergroundová
iniciativa“. Ale chyba lávky. Bílofialové plakáty US jsou nefalšovanou
volební kampaní. Jak jsem zaslechl: „Až ten Němec ubalí v přímym
přenosu jednou rukou jointa, tak ho půjdu volit“. Ale co, tím
It's legal to be different
jsme se vlastně obhájili, že.
A já bych byl rád, kdyby se konečně objevil někdo, koho bude mít opravdu smysl volit.
Lehké metafyzično
12. 4. 2006, 22.36
O Réblu většina lidí mimo Kletr asi stěží slyšela. Převzali jsme jej odkudsi z Ruska (minimálně dokumenty o něm získal oddíl v Rusku), a i když má mít větší škálu použití, než jak jej používáme my, je nám velmi užitečným pomocníkem.
Název rébl je zkráceninou slov REscue BLanket. V překladu tedy „záchranná deka“. Ve skutečnosti se jedná o kus igelitu o velikosti cca 3 × 4 metry. Může mít i tvar pytle (který je pro některá použití nezbytný), ale ten se zase na jiná nehodí. Pro některé „nepytlové“ varianty lze nahradit igelit autoplachtou, která se dá koupit v jakémkoliv obchodě s zahrádkářskými/autopotřebami.
Primární použití réblové plachty je stavba přístřešku. Konstrukce je jednoduchá – na dostatečně rovné místo mezi dva stromy se napne provázek, přes ten se kratší stranou přehodí rébl a v rozích se přikolíkuje k zemi. Výška provázku je záležitostí experimentu – výš = méně místa do šířky, více do výšky a vice versa. Strany réblu můžeme zatížit kládami, aby z nich neskapávala voda dovnitř přístřešku a neprofukovalo.
Někteří by mohli namítat, že celta zastane podobnou práci – ano, zastane, ale:
Turistika
28. 3. 2006, 15.50
Referrer spam je skrytější formou spamu, než třeba spam v mailech nebo komentářích. V předchozím článku, jehož téma byl komentářový spam jsem přislíbíl detailní popis, tož tady je.
Referrer. Adresa, ze které se nově příchozí dostal na naší stránku. Spammeři v tomto případě využívají stránek, které veřejně zobrazují příchozí referrery (ať už přímo na vlastním webu – podle Google je jich až dost – nebo ve statistikách přístupů – jeden příklad za všechny – povšimněte si nijak nemaskovaných adres XXX stránek, to je referrer spam).
Boj s referrerovým spamem je do jisté míry obtížnější, než se spamem komentářovým. Boj na aplikační úrovni je totiž náročný na prostředky serveru (kontrolovat referrer každého příchozího požadavku, parsovat jej, porovnávat s blacklistem…) a samotnou aplikaci znepřehledňuje, zvětšuje a zpomaluje. Proto tuto metodu nechám nerozvedenou a zaměřím se na boj na straně serveru. Konkrétně metody pomocí modulů serveru Apache: mod_rewrite, mod_setenvif
a modSecurity.Computer$, (Web)design
27. 3. 2006, 17.08
Jako provozovatel webu s <acronym title=„PageRankem“>PR</acronym> 5 a relativně velkou návštěvností – a tudíž webu, který nezanedbatelnou měrou přitahuje nejrůznější spamovací roboty – se musím zabývat účinnou ochranou proti spamu. Komentářovému i referrerovému (o tom bude řeč v příštím příspěvku).
Logy pro doménu finwe.info zaznamenají denně cca 400 návštěv. Poté, co se mi v komentářích začal objevovat spam (podstata jeho „prudivosti“ je jasná), musel jsem si vybrat, jakou metodu filtrování spamu použít. V úvahu připadaly tyto:
Finta metody Captcha
spočívá v tom, že s pomocí knihovny pro generování obrázků se vyrobí
obrázek, na kterém je určitý počet čísel. Vzhled obrázku závisí na
„kvalitě“ algoritmu – číslice mohou být různě pootočena,
s různou barvou, s rušivým pozadím. Všechny tyto „serepetičky“
navíc mají jediný úkol: znemožnit spambotovi přečíst čísla z obrázku
a zadat je do formulářového pole vedle. Počítá se s tím, že robotovi se
to nepodaří, zatímco člověku ano – pokud jsou tedy čísla opsána
správně, můžeme komentář přidat.
Computer$, (Web)design
7. 3. 2006, 14.25
Vzpomněl jsem si nedávno na fajn českou hru Fish Fillets. Původně jí vydavatelství Altar (<acronym title=„Dračí Doupě“>DrD</acronym>, UFO, UFO:Aftermath) prodávalo, ale v březnu roku 2004 vyšla nová edice hry v GNU <acronym title=„General Public License“>GPL</acronym> pod názvem Fish Fillets – Next Generation. Díky tomu jsem si hru stáhl (cca 200MB) a nainstaloval. A to jsem neměl dělat.
Přesto, že první verze <acronym title=„Fish Fillets“>FF</acronym> vyšla už v roce 1998, grafika je krásně oldschůlová, v 265 barvách, málokterá hra dokáže tak vtahnout. Pokusím se s popisem začít z kraje.
Fish Fillets je
hra logická. V zásadě jde o to, dostat dvě ryby, malou a velkou, ven
z místnosti. Místností je něco přes 70 (rozdělených do ca
5 tematických celků) a jsou zaplněny předměty – s těmi musejí ryby
pohybovat podle daných pravidel tak, aby na žádnou z nich nic nespadlo
nezabilo ji to. První místnosti jsou jednoduché, v podobné, hezky malované
a animované grafice, ale s přibývající obtížností roste i rozmanitost
předmětů – můžeme hýbat třeba ikonami Windows 95, velkým puzzle
s Monou Lisou nebo postavičkami ze hry Warcraft II.
Velikou výsadou hry jsou i dialogy obou ryb a hlášky předmětů (lidské
lebky, hlavy soch ap.) Jedna hlava v Atlantidě např. říká
Prosíme maminku, jejíž dítě se zaběhlo k přísně střeženému
objektu městské pokladny, aby si jeho ostatky vyzvedla na vrátnici.
Super je i rozhovor ryb v místnosti Garden of War (ta z Warcraftu):
„Kde se v tom hradu vzala ta ocel?“
„Počkej, přivedu na pomoc pár vesničanů“
„To nejsou vesničani, ale peóni“
nebo
„Když na tomhle počítači běží Word nebo jiná zbytečnost, my, postavičky z počítačových her, se scházíme v adresáři C:\Windows\config a povídáme si.“
„Když nemáme do čeho píchnout, hrajeme si na schovávanou v registrační databázi. Proto ti přestanou přestanou jít Windows, když dlouho nehraješ žádnou hru.“
„To jsi neměla prozrazovat. Já chtěl jen říct, že to tam vypadá podobně, jako tady. Spousta postaviček z her.“
Díky uvolnění hry pod GPL je
možné hrát nejen pod Windows, ale i pod MacOS, Linuxem, FreeBDS, Amiga OS4 a
podobně – Fillets tak mohou poskytnout chvilku vzrušení, napětí a
hlavně práce mozkovým závitům skoro komukoliv. Vřele doporučuju.
Minimální konfigurace je přívětivá:
100 MHz, 400 MB na disku (s CD 10 MB), zvukovka výhodou.
Computer$